něco v hlavě

„Holka! Ty jsi jak vlaková souprava. Musím si dát bacha, abych si nezapomněl koupit lístek.“
Pořvával na ni s oblibou soused mašinfíra.
A kdyby chtěla, tak by kvůli ní opustil i svojí ženu.
To chlapi dělají.
I ženské to dělají.
Lidé to dělají všeobecně, aby to mohli dělat s někým jiným.
Už dávno předtím než byl vynalezen kompas.

Poslouchám Dylana a Bacha a snažím se nikomu neškodit.
Fakt nevím proč to děvče v lese tak prchalo.
Jak jen ty její bělostné šaty v temnotě lesa zářily.
A to jsem ani nedupal.
„Ale to mě se stalo taky. Jdu po chodníku a děvče v botách na jehlách to vzalo kolem mě obloukem přes trávník. No není to krása?“ usmíval se soused mašinfíra.

Všechny ty škrabošky, co jsou pohozené na břehu rybníka.
To tady byl karneval?
Něco se tu rozhodně stalo.
Snažíme se to rozprostřít jako ubrousek.
Něco v nás.
„Já mám v hlavě vlaky,“ prohlásil soused mašinfíra.

PS.
Lidé, co chtějí odhalit tajemství mi přijdou podezřelý.
O co jim opravdu jde?