Alkoholický chorál ve sklepení hradu Houska

„Už jsem opustil spoustu svých představ,“ řekl muž, když vysunul hlavu z kbelíku, kam právě zvracel.
„Dokázal bych zabít svoji představu?“ podíval se do kbelíku.
Kdyby tam byla voda, tak by třeba mohl spatřit svojí tvář.
To co uviděl nebyla jeho tvář.
Nebo ano?

„Ve snu jsem se vraždy již zúčastnil. Spíš tedy pocitové. Nikdy jsem přímo u toho nebyl. Viděl jsem až mrtvé tělo. Většinou leželo v křovinách bez pulsu a podivně se na mě dívalo. Mrtvé oči se hodně divně dívají.“
Otočil se na muže v kobce opřeného o stěnu, který vypadal hodně mrtvolně.
„Nikdy jsem neměl tucha, co u něj dělám, ale už jenom ta možnost, že toho člověka mám na svědomí na mě působila děsivě. Nejsem tak flexibilní jako byl Göring, který prohlásil, že žádné svědomí nemá, že jeho svědomím je Hitler,“ řekl a znova se překlonil do kýble a vydával známé dávivé zvuky.

„Teď jsem si vzpomněl,“ řekl když se vrátil z kbelíku.
„V jednom ze svých snů jsem propíchl svého děda proutěným koštětem. Zrovna takovým jaké vyráběl. U nich doma byla spousta proutí. Nikdy jsme si nepadli do oka. Bůhví proč. Proto jsem ho asi zabil. Schovával jsem se pak ve skříni. Jak to dopadlo?“ podíval se na muže opřeného o stěnu kobky, který byl pořád zticha.
„Nevím. Byl to jenom sen. Freud by z toho jistě vyčetl nějakou sexuální perverzi. Tyhle chlapi nic jinýho v hlavě nemaji,“ řekl zamyšleně než opět zmizela jeho hlava v kýblu.

PS.
Doma nebo venku?
Co s prorokem?