Žába

Trochu to přehnal s harašením a zlý čaroděj ho proměnil.
Je z něj žába.
Sedí u mě na stole a tvrdí, že mu může pomoci duhová kulička, když ji spolkne.
„Máš ji ještě?“
„Jsi normální?“
„Právě, že ne.“

„Přece si tu duhovou kuličku nevyhodil?“
„K čemu by mě byla?“
„Mohl bys mě vytáhnout z maléru.“
„A co zkusit paralen?“
„Cooo?“
„Třeba je i na paralenormální situace.“
Vystřelil na mě jazykem.
Do oka.

Ženou se sem lidé, kteří ho chtějí nafilmovat.
Už snad ani není moc těch, co by se ještě dokázali červenat.
A všichni to dělají pro lidi.
„Já ho políbím,“ řekla sečtělá slečna.
Něco se dělo.
Někdo to chtěl pojmenovat, protože to se musí.

PS.
Nedávno jsem viděl človíčka po narození.
Takový vyděšený výraz.
Kde to jsem?
Já byl přece žába.