Zaznělo to jako žízeň

„Myslíte, že bychom měli věřit v Boha?“ zeptal se číšník hosta v prázdné hospodě.
„Musel by se vyjevit. Bez všech těch prostředníků.“
„Že by neexistovali církve? Nebyl by to zmatek?“
„Máte dost ledu?“ zeptal se host, který pil kolu s rumem.
„Jestli to půjde takhle dál, tak to tady budu muset zavřít. Jsou vůbec nutný ty šaty do rakve? Není to volovina? DOBROU NOC. To by snad stačilo,“ řekl pingl, aby rozehnal to něco.

„Kdekdo na světě nenávidí jen pro trochu lásky,“ řekl jediný host. „Proto vznikly akce jako je Oktoberfest, aby se mohli lidi obejmout kolem ramen. Bez alkoholu to prostě nejde.“
„A kde jsou ty lidi?“
„Oni přijdou. Dejte jim čas.“
„Četl jsem, že si eskymáci vypráví, že na počátku byl svět obydlen jen dvěma muži, kteří oba byli velcí čarodějové. Poněvadž si přáli, aby jich bylo víc, přetvořil jeden své tělo tak, aby mohl rodit, a pak spolu zplodili spoustu dětí,“ vykládal pingl zamyšleně, aby na to dodal.
„Tak kde jsou ty lidi?“

Do lokálu vstoupil Anton Pavlovič a s ním tři sestry.
„Poseděli jsme společně ve višňovém sadu,“ řekl když si odkládal klobouk. „A nyní bychom si dali čaj se slzou rumu.“
„Slzy nevedeme,“ řekl neuroticky pingl.
„Však víte. To je jen takový obraz. Někteří vědci se domnívají, že na přítomnost nepůsobí jen minulost, ale má na ní vliv i budoucnost. Kontinuita má najednou jiné rozměry. Jaké to asi je usnout v slze obra?“ prohlásil Anton Antonovič a sestry se začaly chichotat.
Než na to stačil pingl reagovat, tak vešlo do lokálu šest jeptišek.
Pěkně jedna za druhou.
„Konečně bude veselo,“ řekl host a nechal si donést další kolu s rumem.
„A hodně ledu...“

PS.
Již dlouhá léta mě straší věta: FANTAZIE NEEXISTUJE!
Vždycky jsem rád, když na ní zapomenu.