Co by změnil smutek?

Hraje na klavír krásná japonská dívka, zatímco si v zapomenuté telefonní budce hrají děti na doktora.
„Co máš tam dole?“
Přestala hrát a začala se smát.
„Vážně?“ řekla v japonském nářečí.
Kdo by se pak divil, že mají malovaná slova.
V nichž se blýskají samurajské meče.
Čajové lístky.
Zrnka rýže.

"Drak na draka," zavolal někdo z nebe a pak bylo slyšet jen šum andělských křídel.
„Schováme se raději pod deštníky,“ řekl soused.
„Dělám to vždycky, když padají hvězdy z nebe. Nebo cokoliv jiného.“
Vesmírné kukačky počítají každičký náš nádech.

Přísahám vždy na velký kruh vody po dopadu kamene.
Společně s obecním bláznem, co má ploché nohy.
Přiznám se, že jsem se bál světa šílenství.
Než jsem pochopil, že je to svět obrazů.
Všichni se potíme v soudku božím.

PS.
I lehké holky, co za prachy roztahují nohy a tvrdí:
TY JSI TAK DOBREJ!