Plyšový medvídek tluče na bubínek

Čtu v novinách o Euthanasii.
Je zajímavé, že ti, co se chtějí držet takzvaných HODNOT, jsou vždy velmi dogmatičtí.
Naopak ti, co se otevírají novým myšlenkám, tak prostě o věci debatují.
Mám rád lidi s názorem, kteří mě nelámou ruce.
Měli bychom mít šanci dělat chyby, protože to je jediná možnost, jak se něco dozvědět.
Z galejníka se stal zakladatel francouzské Sûreté.

Co s tím sklem?
Zpíval Imrich se skupinou Tango a taky: KAM JDEME?
No přece do hor...a my jsme to měli rádi, aniž jsme věděli, že jsou to slova Franze Kafky.
V Tibetu je hora, co má čtyři strany a bílou čepici, a lidi ji vobíhaj a někteří kolem té hory dokonce putují po kolenou.
Čekají, že dojdou osvícení.
Párkrát jsem v noci oběhl barák a nic.
Rozžíhlo se pouliční osvětlení, ale to s tím osvícením nemělo na beton nic společnýho.

„Tady vyrábíme zlato ze švestek.“
Ještě dlouho potom jsem netušil jaká byla ta Rudolfínská doba.
Jako nás Eda Štorch nachytal na to, že lidé chytali mamuty do vykopaných pastí.
Jako nám jsou schopni vykládat, že lidé natahali a postavili obrovské kamenné bloky, aby věděli, kdy mají zasít.

PS.
Nějakej myslitel řek', že hlupák se učí z vlastních chyb, kdežto moudrý člověk z chyb druhých.
No já nevím.