Na čí straně je čas?

Soused mi řekl, že skutečně vypadám jako umělec, že kdybych se naučil psát, tak bych mohl bejt klidně na poštovních známkách jako Neruda či Jirásek.
Jak málo stačí aby vám nasadili svatozář.
Až na to, že katolíkům stačí vaše holení kost a pár skutků, kdežto ostatní po vás chtějí, abyste napsali Bílou velrybu.
To není jako když vám na kytaře chybí jedna struna.
Hrál jsem i na tři.

Čučeli jsme se sousedem do pole z lavičky u lesa a vzpomínali na to, kdo z nás udělal větší podrazy.
V takových chvílích padnou i výčitky, ale už není energie k tomu, aby se člověk skrze ně příliš rozčiloval.
Spíš je to takovej trénink na boží soud.
Proprali jsme i nejednoho kamaráda, protože to se mohlo, když se řeklo: MĚL TADY BEJT!

Soused řekl, že nikdy ani nepomyslel na to, že by někoho zabil.
Připustil ale, že v každém z nás ten vrah je.
Tak jsme si začali povídat o odstřelovačích, jaká že je to věda, co všechno ti chlapíci musí znát, aby zasáhli cíl.
„Musíš sledovat vítr.“
A pak zničehonic řekl, že by měl někdy chuť si vystřelit na živej cíl.
Nebylo momentu kdy si více protiřečil.
A já už jsem se viděl jak kličkuji.

PS.
Včera mě soused nechal jako zástavu v hospodě, protože jsme panáčkovali až jsme oplotili paní hostinské celej barák.
Naštěstí se vrátil a vyplatil mně.