Dětská pískoviště plná injekčních jehel

Matka majitele bufetu vařila fantastickou drštkovou polévku.
Když dovařila, tak si sedla k oknu, které bylo tak blízko u země, že se mohla nahnout, a sebrat z chodníku vajgla.
Ta žena byla stále celá v černém.
Podobné ženy jsme viděli jen v pohřebních průvodech, anebo v cizích filmech z jižních zemí.
Nikdy s nikým nemluvila.
Sotva odpověděla na pozdrav.
Koukala jen před sebe, kde na druhé straně silnice byla stará vodní pumpa.
Bránil bych svůj domov se zbraní?

Usmívám se na svou vlastní vzpomínku.
Dotýkám se hrobníkovy lopaty.
Za jedné veselé noci jsem mu ji ukradl.
Hráli jsme jako děti hru vadí nevadí, abychom se naučili bejt nespokojený.
Lidi, co jsou moc spokojený jsou podezřelý.
Bránil bych svůj domov se zbraní?

Čím více toho vlastníš, tak tím více to vrhá stíny.
Začíná to tvým tělem.
Kdo je na tom hůř?
Vlastník či ten, co přestal klást věnce na svůj hrob?
Podíval jsem se zblízka a socha svobody nedržela pochodeň, ale mobil.
Bránil bych svůj domov se zbraní?

PS.
Válka?
To je něco takovýho jako kdyby lidi stříleli na Boha a pořád se nemohli trefit.
Tak to zkouší zas a znova.