Spadla lžička do kafíčka

Polila se rumem, aby přebila chlast, co z ní táhl.
A ten nevinej ksicht zmalovanej životem, kdy postávala za plotem, co byl celej z knih.
„Někde tady by měla být kniha o kouzlu sebevraždy,“ bloudila pohledem po svazcích již trochu plesnivých.
„To se mě netýká.“
„Ale jistěže týká. Ještě bych tady někde měla mít stopky, protože ty budou stačit na to, abychom změřili tvůj brzký konec.“

„Miluješ zimu?“ zeptala se.
„Mám osm dnů kdy ano.“
„A které to jsou?
„To nevím. Ale vím, že existují.“
„A to ti stačí?“
„Mám na vybranou?“

STOKRÁT JSEM SI S TEBOU CHTĚLA NĚKAM VYJÍT.
Řekla a já se zastyděl.
Co je osmička proti stovce?
Osmičkou stovku nepřebiji.
To by se muselo hrát podle mých pravidel.
„Osmkrát?“ zasmála se. „Jak tě to prosím tebe napadlo? Vždyť by tě ranila mrtvice.“

PS.
Hráli jsme šachy, kde bylo osm krát osm políček.
Podívala se na stopky.
„Ještě osm minut,“ řekla, a já konečně pochopil tu svojí celoživotní osmičku.