Soused tvrdí, že svět může zachránit jedině Car, tedy někdo kdo bude skutečně rozhodovat jako jediná odpovědná osoba a nikoliv, aby se o tom dohadovalo dvě stě lidí v parlamentu.
„To už tady bylo,“ řekl jsem mu já. „A svět nebyl zachráněn.“
„Však ono se to vrátí,“ řekl a já byl rád, že se už nedívám na zprávy.
„Alibisto,“ řekl, jako kdyby věděl, co mi blesklo hlavou.
„Jsou prostě období kdy lidé potřebují změnu. Z opery přeskočí na muzikál.“
„Způsob, jakým jsme dosud nahlíželi na svět, se může změnit, když přestaneme příliš přemýšlet. Mezi rámem obrazu a zdí je pořád dost místa.“
„Hmm,“ zabručel soused. „Jel jsem autobusem a tam seděla holka, co byla naboso. Měla skoro průhledné tričko a ty prsa se jí tam kejvali, a tak na ní všichni koukali a když jsme přijeli na autobusovou stanici, tak ta holka řekla: Prosím vás pánové, mohli byste mě oblíknout, já už musím vystupovat.“
„To mě dneska vrazila nějaká paní do ruky leták, abych se probudil. To by se člověk vůbec nevyspal. Copak jsem čert?
„Bejt ďáblem asi taky není žádná sranda. Vždy jde o úhel pohledu,“ prohlásil soused a odplivl ohnivou slinu.
„Od skutečných problémů jsou tu teroristé. Davy s ručníky na hlavách. Až po pás v modlitbách.“
„Nedávno mě vyděsilo, když jsem v TV zahlédl upoutávku na pořad o malých holčičkách, co by královnách krásy. Tohle počínání by mělo být trestné,“ prohlásil soused.
„Kdysi jsem se bál přijít o své ego, protože jsem si říkal: Co mi pak kurva zbude? Teď už se nedomnívám, že je to taková výhra mít svoje ego. Co mi to kurva zbylo?“
„Kdo si všimne přejeté žáby?“ prohlásil soused suše.
PS.
Kůzlátka otevřete vrátka!
Ty nejsi naše maminka.
A to se vážně stalo.
