uzavřená kapitola..

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=3eBroYj_Qv0

Sbírka: Předtím

/Ležela tam dívka, měla vytřeštěné oči. Neplakala jen tupě zírala do stropu./

 

 

Co jste ji dali?

 

 

Jedničku diazepam, fízákem do žíly.

 

 

Jak se na ní tak dívám, nezabralo to, doktore. Zkoušeli jste si s ní promluvit.

 

 

Zkoušeli. Nereaguje. Pořád si něco nesouvisle mumlá.

 

 

/Nenápadně jsem se přiblížil blíž k ní. Zaposlouchal jsem se./

 

 

"Musím jít dál, prý, musím jít dál, prý...ať si to vyzkouší sami, jen ať si to zkusí. Ta bezmoc. Ta bolest. Ona. ONA! JEHO úsměv. On je štastnej. Jsem mu lhostejná. Bolí to! TAk zatraceně to bolí.  Nechci už milovat. Nechci. NEchci nikdy nechci už nikdy. Proč? musím jít dál.."

 

 

Slečno. Slyšíte mě. 

 

 

/Podívala se na mě. Vztek v jejích očích./

 

 

!Nechci s Vámi mluvit. Nerozumíte mi. Neposloucháte mě. Pořád dokola to samé!

 

 

Chápu Vás, bolí Vás to, rozumím Vám. 

 

 

/Utěšoval sem ji. Pokusil sem se jí dotknout. Hystericky se rozkřikla./ 

 

 

!NE! Nesahejte na mě. NE! žádnej chlap už se mě v životě nedotkne! NIKDY! Povídám NIKDY! Umíte jenom ubližovat! Nikdo mě nerozumí, proč mě nikdo nerozumí! VYSVOBOĎTE MĚ! POMOZTE MI!

/Podíval jsem se na ní. Byla docela hezká. Bude ji škoda. Ale není jiná možnost. Pujde to zvrátit, ale jenom tou největší silou na světě, tou která ji tolik ublížila./

 

 

Slečno. Provedem Vám hloubkové zmrazení srdečního svalu. Souhlasíte s tím? 

 

 

Ano, souhlasím.

*

Vstala z postele. Kolem přihlížející doktory, nebrala na vědomí. Přezíravě se podívala na doktora stojícího nejblíž její posteli. Měl psí oči, takové jako měl, někdo koho, kdysi znávala. Nevzpomínala se na něj. 

Jsem v pořádku, můžu jít domu. Moc Vám děkuju.

Počkejte, slečno. Chci Vám jen říct, že i led může roztát pamatujte na to, až se budete chtít vrátit zpátky. 

 

 

Nemám tušení, o čem to mluvíte. Mimochodem, žádná slečna, jmenuju se Loveless.