Z pivních tácků VI.

 

Psí zima

Zahalená mlhou dováděla v řece

úsvit tiše natahoval první zlatou nit

houpal jsem jí na kolenou

hladil její plece

třásla se

když vzdych jsem

"už musím

odejít"

 

 

Listopad

Nerozumím slovům

když je v kapky proměníš

opíráš se o dům

o tu starou vlhkou skrýš

kde se nic nezahojí a kam

nemohu jít spát

nerozumím slovům

napsal na list

listopad

 

 

Komáři se ženili

Les který se napil

z nebeské studny

zalil mrak komárů

nad krajem hrudním

bušícím do rtů myslivce

"nevěsta zůstala

sama"