za svoje pády si můžu sama

Spadla jsem ze skály porostlé arnikou
zvedla jsem se a oklepala
řekli mi, že fňukat se nemá

ne nechci, aby jsi mě litoval/a
vylezla jsem na ní sama

dovedl mě až nahoru
držel mě za ruku
já s blaženým výrazem ve tváři skočila

sama
bez cizí pomoci

a nějak se mi tím velkým nárazem

nerozsvítilo
přetože to tolik bolelo

jediné, co mě mrzelo
bylo...
že už nikdy neuvidím jeho tvář vedle té mé
držet jeho dlaň v dlani své
už nikdy nebudu hořet takovou touhou
opětována takovou láskou..

tak jsem sbalila svý saky paky
zakryla to krvávé místo vprostřed hrudi
a bylo mi smutno
naposledy jsem vzhlédla
už tam nebyl