Obrození

Jako máňásek šmrdlam se po manéži.
No toto? Ptaj se..
Kdo? Kdo se tě ptá prosimtě?

Má manéž jsem jen já,
včetně publika, režie i kritika.
Tleskam, tleskam,
dlaně sedřený až na kost-ještě jednou!
Dochází mi dech..

Tohle publikum snad nemá nikdy dost.

Tak už mě omluvte, musim dohonit svý ego.
Dalo mi babu už pár let dozadu,
a já mu vážně dlužim to, po čem tak ze srdce toužim.
Balim si kufry a aplaus do kapes jako suvenýr,
z dob kdy bylo vlastně spíš hůř než líp.

Klaunskym nosem si utřu pár slziček,
pak už jen čau, nazdar, a šáteček.