Obrození

Jako máňásek šmrdlam se po manéži.
No toto? Ptaj se..

Kdo?
Kdo se tě ptá prosimtě?

Má manéž jsem jen já,
včetně publika, režie i kritika.
Tleskam, tleskam..
Dlaně sedřený až na kost-ještě jednou!
Dochází mi dech.

Tohle publikum snad nemá nikdy dost.

Tak už mě omluvte, musim dohonit svý ego.
Pár let dozadu jsme si spolu hráli na babu,
a vážně si dlužíme, po čem tak ze srdce toužíme.

Balim si kufry a aplaus do kapes jako suvenýr,
z dob kdy bylo vlastně spíš hůř než líp.

Klaunskym nosem si ještě otřu pár slziček,
pak už jen čau, nazdar, a šáteček.