Anotace: …
nahlížíš přes mé rameno
skrze mé probodené srdce
špehýrkou po hlavičce od špendlíku
promítáš mne na bílé plátno
mě
bez podoby
Víš, co mi to připomnělo? Kdysi jsem si načítala Vladimíru Ćerepkovou, holka z děcáku. A měla problém s mne a mě. Napsala malou báseňku, zůstala mi v hlavě.
Do svého dětství
do svých her
a květin horských
i mě (mne) jsi přivedl
do jezer černých
(abych v nich umřela)
abys mě (mne) utopil
14.10.2025 20:26:59 | Philogyny1
nahlížím nahlížím, ale měla by na sebe vzít nějakou podobu,
nebo v tom bijáku si budu myslet, že jsem s duchem...
ale jinak pěkné kino s úsměvem, jen si teda nesednout na špendlík*
13.10.2025 21:49:03 | J's ..