Člověk je jako plachetnice na nekonečném oceánu – schopná cítit vítr, směřovat podle hvězd, tvořit vlastní kurs a objevovat nové vody, ale zároveň vystavená bouřím, mlhám a neznámým proudům, které nelze nikdy úplně ovládnout.
Plachetnice na moři.
Vítr cítí, kurs si volí.
Bouře ji učí létat.
...Plachetnice na nekonečném moři...
Vítr hladí její plachty a zároveň je zkouší.
Hvězdy ukazují směr, ale mlhy skrývají cestu.
Cítí každou vlnu – radost i strach.
Bouře jí lámou dřevěný trup,
přesto se učí klidně plout dál.
Někdy touží po pevnině,
někdy miluje nekonečný pohyb,
a přesto všechno je sama i propojená se světem.