Soudné sestry

Jiskra byla zažehnuta, stoupáme k nebi
Já a mé sestry.
Zhoubná myšlenka překroucena slovy,
vpletla se a počala cesty.

Na orbitu koule v alabastru zahalené
Sdílíme osud konce jedné epochy.
Kam zamíříme je nám dané...
Vyřešit lidské vrtochy.

Vždyť po dnešním dešti porostou hřiby!
A v prachu zkázy zaniknou lidské chyby.