Poslední okamžiky před smrti - 1942

Poslední okamžiky před smrti - 1942 (ukázka z jedné z mých ,,šuplíkovek,,)

Věk čtenáře 15+

Na prvním patře už byla viditelnost o něco lepší a dokonce čerstvý vzduch neustále koloval přes několik rozbitých tabulí v oknech. I zde se nacházel rozházený nábytek a několik bezcenných předmětů na podlaze, které se zrovna v tuto chvíli Františkovi hodily. Odkroutil kulatou nohu převráceného stolu, vzal v rohu povolující se potrhaný kus tmavé látky a vhod mu přišlo i několik starých novin. Po schodišti, jenž vydávalo pod Frantiskovima nohama vrzajíci hluk vyšel do druhého, posledního patra v této staré, opuštěné budově. Rozsáhlá místnost kopírovala obě předešlé. Do osmého okna z deseti, umístil František dřevěnou nohu od stolu, tak že její konec vyčníval směrem na hlavní třídu k prostoru před budovou gestapa. Staré noviny pokrčil a společně s kusem látky vytvořil napodobeninu lidské hlavy s kápi, kterou umistil na parapet okna k dřevěné noze. František Pavelec usednul pod parapet prvního okna v řadě, jehož okenice pootevřel. Rozbalil otcovu pušku, pečlivě si ji připravil a čekal. Bylo známé, že vedení místního gestapa chodívalo na oběd do dříve vyhlášené restaurace několik ulic odsud. Minutu za minutou čekal. Srdce mu rychle tlouklo a dech mu přišel nepřirozeně hlasitý v rozsáhlém prostoru podlouhlé místnosti bývalé továrny. Byly dvě hodiny odpoledne. Z ulice zazněl zvuk pískajícich brzd. František naposled zkontroloval zbraň. Nervozita rostla, ale v hlavě měl jasno. Z černého citroenu vystoupili dva němci v uniformě. Nebylo pochyb, že se jedná přesně o ty dva němce, kteří se v dopoledních hodinách nacházeli před domem, ve kterém přišel Františkův otec o život. František opřel pušku o rám okna a zamířil. Nyní se projevil jeho talent. I přes nervozitu dokázal přesně srovnat mířidla a plynule mačkat spoušť. Prásk! Rána zaduněla prostorem. Jeden ze dvou němců se prohnul v zádech a následně padnul k zemi. Kůlka mu vletěla přímo mezi lopatky a roztříštila páteř. Druhý němec byl úmyslně až druhý na řadě, aby před smrti, alespoň v krátké chvíli poznal strach z pekla, které ho pohltí. Stihnul zakřičet nesrozumitelné německé slovo, než ve staré budově naproti přes cestu cvaknul závěr zbraně. Prásk! Ozvala se druhá rána. Kůlka němci odtrhla kus lebky. Jeho tělo se bezvládně zhroutilo na zem. V ten moment se z budovy gestapa vyřítilo několik německých vojáků se samopaly. František se stihnul schovat dříve, než ho mohli spatřit. Najednou se u osmého okna ozvalo tříštění skla a dole na ulici se za doprovodu ohlušujícího rámusu sypaly nábojnice na zem. Cvaknul závěr a František byl opět v okně. Čtyři němečtí vojáci kropili střelami ze samopalu osmé okno. Prásk! Třetí rána opustila hlaveň Františkovi pušky a jeden z vojáků už ležel na zemi s prostřeleným krkem. Než se však mladík plný odhodlání a touhy po pomstě stačil opět schovat, ucítil silnou bolest v horní části svého těla. Upustil pušku a zhroutil se na podlahu. Sklo se na něj sypalo a omítka všude okolo padala. Bolest se tupě rozlezla do celého těla a prach a změť hluků pohltila tma, ve které všechen chaos utichnul.