Čáp hrdina si jede pro bombarďáky

Anotace: pro silné žaludky :-)

Byl konečně pátek a já se zase po delší době chystala z koleje na víkend domů. Pustila jsem se do balení věcí a aby mi šla práce pěkně od ruky pustila jsem si k tomu písničky. A tak balím a balím a najednou mě něco začalo dráždit v oku. Protože to bylo levé oko, které mám čas od času podrážděné, nevěnovala jsem tomu pozornost a dál jsem si balila v rytmu hudby. Během chvíle už ale bolest v oku byla neúnosná, proto jsem se šla podívat do zrcadla a spustila můj hysterický ječák. Těžko se to popisuje. Na očním bělmu jsem měla takovej hnusnej žlutej sliz. Začala jsem brečet, ale ten nechutnej kekel mi tam pořád zůstaval. Proto jsem vzala uchoštour a začla jsem si ten sliz odstraňovat. Bylo to fakt nechutný. Já toho snesu hodně (jako studentka střední zdravotnické školy jsem na dvouleté praxi viděla takový věci, který si myslím, že někdo nezažije ani za celej život). Ale jako tahat si sliz z vlastního oka chce hodně pevný nervy a hlavně ruku. No dala jsem si cigaretu na uklidnění a šla jsem dál balit. Potom jsem se rozhodla, že se znovu podívám na mé bolavé oko. Bylo celé zarudlé a plné popraskaných žilek, to mi však přišlo normální, když jsem z něj ještě před chvilkou odstraňovala ten humus. Pak mě napadlo si co nejvíc odhrnout spodní víčko a při pohledu na další nahromaděnej sliz jsem opět začala hysterčit. Zavolala jsem sestru a ta mi tu spoušť nešetrně odstranila uchoštourem. Takže jsem brečela že to strašně bolí. Po další várce brečení a po další cigaretě jsem konečně byla odhodlaná vyrazit na nádraží. Chtěla jsem se ješte rozloučit se sestrou a proto jsem jí ve dveřích řekla, že kdybych náhodou nepřežila, ať mi dají na náhrobek napsat: ,,Zemřela jako čáp hrdina“. (Kdysi jsem totiž četla povídku o čápovi, kterého kdesi v daleké cizině trefili šípem a on zvládnul se šípem v těle doletět až do Česka a až tady zemřel). Vím, zní to trochu morbidně, ale se svým zraněním a touhou jet do domů jsem si připadala zrovna jako tenhle čáp. Sestra mě však uzemnila tím, že mi řekla jakej jsem já hrdina, když se jedu domů jen nažrat a vzít si čistý bombarďáky. Se smíchem jsem zabouchla dveře a vypravila jsem se na svou dlouhou životní pouť.