Nevědomí

Nebe roztříštěných snů
v kalamáři nadějí
zlomené větve křiku
gesty raněného zvyku
padl další výstřel
zbořeništěm všedních dnů
brkem šroubované skripty
bloudím? bloudíš?
do bezejmenné krypty
náhodou do snového kraje
s dopisem hořkého včera
smolné tóny dřeva hraje
zvuk rezavých kolejí
zamčeného prachem zítřka
našeho kónického vězení
smutně vážná v otiscích
svého intimního písma
psala na sklo kapky
setřené v kvapném spěchu
v rytmu zrychleného dechu
o blízkých dotecích
odkvetlých růží
pravidel důvěrností