jeden hlas křičí přes druhý
bez lidí se nedá žít
jen lidí lidských
duhových humanistů
ostatní chci opustit
neumím hrát jako oni
neznám klíč
usínám na bílém dni
uprostřed noci
zavyje na měsíc
on, člověk ubohý
opustí svůj kanafas
by vyrostl nad člověka
až se mu ztratí v dálce