Trans mezi světy:Cesta ke skutečnosti

Podle mé teorie by bylo možné, aby byl celý náš život, vše, co jsme zažili, jen pouhý sen. Tím myslím to, že bychom ve skutečnosti mohli žít v jakési virtuální realitě, do které jsme se ponořili natolik a na takovou dobu, že jsme zapomněli na skutečnost.

A co je to skutečnost? Pokud by byl celý náš život jen virtuální, tak by mohly být naopak naše sny při spaní portály k nahlédnutí do reality, anebo jsou sny náš druhý život nebo druhý vesmír?

Naše sny by mohly být náš další život, který žijeme, jen o tom nevíme, a ve kterém máme možná vše, co chceme, nebo čeho se obáváme, protože často lidé mají sny o tom, čeho se obávají, nebo co by chtěli, aby se jim přihodilo. Kdybychom tedy pokaždé, co jsme šli spát, odešli do druhé reality, tak by se ta naše realita v té druhé mohla zdát také jako sen.

Pokud ano, tak proč si to nepamatujeme? Nebo je každý náš sen další život, nebo spíše vesmír? Možná že pokud si tyto různé reality postupně přiznáme, budeme schopni s vesmírem hrát šachy a začít první tah v objevení dalších tajemství.

Jenže otázkou je, zda jsou sny jiné reality, nebo to jsou ty pravé reality. Pokud to jsou jiné reality, tak bychom vedli několikanásobný život, a aniž bychom si to uvědomovali, tak bychom mohli být chudí, bohatí, slavní zároveň, a možná tuto realitu nejvíce vnímáme, protože nám nejvíce vyhovuje, nebo je také zeskládaná ze všech těch zmíněných realit a tvoří jednu velikou, ve které ve snech máme útržky z těch jejích kousíčků.

Jestli to je pravá realita, tak bychom museli být v této realitě nejspíše uvězněni, a to nevědomě, možná násilím, možná sami omylem, možná jsme jen ve velkém transu, ze kterého se nikdy neprobudíme.

Tak či tak, byl by tu určitý důvod, proč bychom si druhou realitu nepamatovali. Možná proto, že by to pak všechny reality narušilo. Mohlo by to narušit přechod mezi těmito realitami, protože i když si je možná nepamatujeme, tak stále mohou být pro nás nějak důležité, aniž bychom o nich věděli.

Pokud by tedy byla naše realita zeskládaná z několika dalších malých realit, tak by byla každá z nich důležitá. A kdybychom se o té druhé něco pamatovali a přenesli bychom to do veliké reality, tak by mohlo dojít k problému, protože by naše veliká/výsledná realita byla celou dobu závislá na všech kouscích. A kdybychom na jeden zplna přišli, mohlo by to vyvolat další otázky a různé experimenty se do té reality dostat nebo ji nějak ovlivnit, čímž by pak byla ovlivněna celá veliká realita a i ty všechny kousíčky, které ji tvoří. Protože pokud jsou mezi sebou všechny propojeny, aby tvořily tu výslednou, tak by to mohlo způsobit řetězovou reakci, a postupně by se změny šířily dál, až by došly na samý konec realit-vesmíru.

A pokud by to realitu/vesmír dokonce zničilo, tak co by bylo dál? Právě možná že nic, takže konec našich životů či všeho. Nebo by byly všechny tyto reality také jen virtuální reality, a po jejich zničení bychom byli osvobození od virtuálních realit a přešli bychom do opravdové reality, která by byla například úplně odlišná od těch ostatních. Možná bychom pak ty virtuální mohli opět obnovit a hrát si na bohy, vyvolat déšť, bouřku, požár, sucho.

Nebo by to také mohlo dopadnout špatně a hraním si na boha by při špatném rozhodnutí mohlo dojít ke zničení všech realit. Protože pokud to má nějaký řád, nebo spíše něco jako program nebo kód, tak se to musí podle něj řídit. A pokud by se to porušilo, tak by se porušil kód. A bez kódu by nebyla realita, leda že by existovalo něco ještě za kódem, možná nekonečno dalších kódů jdoucích za sebou.