sedím na židli a předčítám červenec

Je tak snadné sklouznout po

vlastních osidlech

do cizího dechu

---

nakonec nenatáhnu ruku

 

Jedeme po okresce zlobíš se a

stejně

budu tě trápit (pít)

 

jednou mě sebereš divnou zvěř skvrnu pod duší pneumatiky:

pro všechny přejetý ježky lišky zítřky zítřky

srny lasičky jeleny kuny

úlitby pro psy a kočky vyhozený z aut na asfalt

pro to mý počki

pro ptáky co všechno vidí:

A co na to bůh?

Jsme jenom lidi ---

----------------------------

 

Cítím zvuk prasklého talíře

umyju ho stejně pečlivě

možná úžeji přeleštím

utěrkou s růžemi

 

Život

navlékneš mu snubní prsten

zaříkání pro steny

až budeš odcházet

rozprostře zem

proti tomu všemu znetvořenému světlu

ustele ti

 

 

Každý den ráno pije černé

nespisovné kafe

(sprostě do něj nadává)

snídá tuňáka v rajském protlaku

fenykl

cibuli červenou a bílou

za chvíli zešílí

 

kout, ve kterém jsem hodiny klečela s

nataženými pažemi

přetřeli barvou, do které nejde vejít

vlněnou barvou bez ženy

______________________________________

 

Krásu nejde zastřelit

krásu jen sochat očima

střídmě uvážlivě s mírným skepticismem

nechat vát vítr

do touhy déšť

umět ho zahrát na varhany

to jeho ještě ---

---

zdáš se být prohnanější nežli dřív

a možná si to jenom myslím

 

Svět bez kompasu

bez buzoly

naráží na dráty oplocenky:

v údolí rezonuje

nutí výt

 

schováš se do úkrytu pod krbem

zvíře 

co mění se v sůl do našich očí

 

skvrny od krve zkroutí děj do podlahy

odřežou špičky prstů

---

---

---

enyky benyky kliky bé ábr fábr dominé

elce pelce do pekelce 

 

mami, upeč ten svůj dort

a i kdybychom se všichni nevrátili z 

poslední bitvy

stejně ho upeč

 

u potoka roste kvítí

říkají mu petrklíč 

na koho to slovo padne

ten musí jít z kola pryč