Třeboňský nález.3-4-5

Kapitola: III.
K SENZAČNÍMU OBJEVU V JIŽNÍCH ČECHÁCH


Uvedli jsme zde už interview K. Šlajsny s prof. S.F. Smetanou, který získal podivuhodné písemnosti, nalezené šťastnou náhodou jakýmsi majitelem renesančního stolku v okolí Třeboně (viz titulní článek této sekce) Protože se jedná o unikátní nález, který patrně navazuje na známý Vojničův rukopis, rozhodli jsme se připojit i tyto poznámky od Jansana.
________________________________________

Přiznám se, že když jsem si přečetl doslovný zápis výše uvedeného interview, byl jsem doslova ohromen. Prof. S.F. Smetanu neznám, ovšem našel jsem na netu jeho jméno ve sborníku The History of Viable Facts, vydaném Mormon Universitou ve Wyomingu a jeho kritické hodnocení umělých legend. Kdybych nevěřil, že jde o seriózního vědce, patrně bych si řekl, že jde o nějakou kachnu nebo dokonce i vymyšlenou cimrmanovskou legendu.

Už samotný nález: je možné, že se takové věci mohou najít ještě dnes? Pak jsem si ale uvědomil, že je to pošetilá otázka. Samozřejmě že ano, podivné nálezy se dějí v kterékoliv době! Nu musím se na to dívat s otevřenýma očima, řekl jsem si. Podívám se raději na některé detaily!

Sám pracuji převážně na Vojničově rukopise a tak mě zarazilo především to, jak dalece se datování Třeboňského rukopisu shoduje s dobou, kdy se Vojničův rukopis (VM) objevil v Praze. Správně by se totiž VM měl jmenovat "pražský", protože je to vlastně úplně první místo, kde máme zaručeno, že se opravdu nacházel, zatímco Vojnič ho ani nenapsal, ani neobjevil - ten byl totiž objeven už před čtyři sta lety a právě v Praze.

Také spojitost rukopisu s Johnem Dee by nebyla náhodná. Měl totiž velkou sbírku starých rukopisů a sám také psal řadu knih. Někteří výzkumníci totiž tvrdí, že on sám VM padělal.
Nezdá se ale, že by Rudolfovi II prodal padělek, vždyť mu jednou daroval jednu knihu, kterou sám napsal. Chtěl si tím naladit císaře a ten mu tehdy řekl, že ji četl, ale že on těm věcem moc nerozumí. Tak či tak, už to, že Rudolf jednou rukopis VM vlastnil, je sporné.
________________________________________

To mě přivádí k dalšímu podezření: nález prof. S.F. Smetany může už sám osobně být padělek. Ne, že bych podezříval pana profesora, ale už v době Kelleyho se vyráběly padělky běžně. Nové knihy už dávno vycházely tiskem, takže staré byly čím dál vzácnější a jejich prodej byl čím dále lepší byznys.

Zda Dee měl opravdu originální VM, to je ovšem také docela možné. Ba co víc: třeboňské písemnosti, pokud byly opravdu psány Johnem Dee, by nám mohly pomoci rozluštit i samotné VM! Prof. Smetana se vyjádřil - ovšem už mimo interview - že na některých stránkách jsou také jinotaje či šifry. Jak víme, VM je psán neznámým jazykem a písmem. Doposud jsme také tvrdili, že je psán i neznámým autorem - pokud ale třeboňský rukopis obsahuje tajemství VM, pak je možné, že Dee opravdu VM rozluštil a autora poznal!

Nedávno získané datování pergamenů VM naznačuje, že rukopis byl napsán o 200 let dříve, než žil Dee (lépe řečeno pergameny jsou z té doby). Ze stejného důvodu byl jako autor vyloučen i Roger Bacon, který naopak žil 200 let před VM. Co tedy Dee mohl vyřešit? Mohl VM najít někde v Anglii a například zjistit, že rukopis VM je původem z Čech, a pak se do těch Čech také vypravit.

Ano, v době Karla čtvrtého byl spojení Čech s Anglií až překvapivě silné. Nejprve za Jana Lucemburského byli Angličané a Češi nepřátelé - i když slepý Jan pomáhal u Kresčaku francouzskému králi proti Angličanům jen z přátelství. Když se ujal vlády jeho syn Karel IV (který vlastně vyrůstal ve Francii a v té bitvě byl i zraněn), situace s Anglií se značně zlepšila. Karel poslal do Anglie poselství, které dojednalo, že když se Edward III - ten, co je porazil u Kresčaku - nebude ucházet o místo římského císaře, na které měl zálusk Karel, nebude zase Karel pomáhat francouzkým touhám po anglickém trůnu. Dohodu pak dokonce potvrdilo anglické poselství, které jejich král vypravil do Prahy. Karel dokonce vyvdal svou dceru Annu za manželku budoucímu anglickému králi Richardovi II. Anička si vedla v Anglii skvěle a Angličané ji měli rádi. Přivezla si s sebou nejen česky psané evangelium, ale i českého kazatele Faulfaše, který předtím přednášel na Karlově Univerzitě v Praze. Byla krásná i vzdělaná, ale bohužel umřela mladičká, na mor.

A byl to asi právě doktor Faulfaš, který přivezl po její smrti do Čech Wicklefovy knihy, které předtím nadchly nejen jeho, ale i Annu, která se dokonce obžalovaného Wicklefa u manžela zastávala. Později ty knihy nadchly v Praze i Jana Husa. Je ale možné, že ty knihy přivezli do Čech už někteří čeští studenti v Anglii - například Jeroným Pražský, který byl upálen zanedlouho po Husovi, studoval v Oxfordu. A ti studenti zase možná naopak přivezli do Anglie některé české rukopisy. Jeden z nich, třeba zrovna VM, tak třeba našel svou cestu do Anglie a přes Johna Dee se zase do Prahy vrátil. . .

Bylo by až nevěřitelně fantastické, kdyby se v třeboňských zápiscích objevilo, že skutečně VM pochází z Čech. Možná, že by to i zvedlo zájem našich čtenářů o tento cenný rukopis . . .
Kapitola IV.
DOPIS PROFESORA SMETANY.


Profesor S.F. Smetana měl bohužel před krátkým časem těžkou dopravní nehodu a v současnosti leží v nemocnici a jeho zdravotní stav není dobrý. Když jsem ho v nemocnici navštívil, slíbil, že mi písemně zodpoví otázky, které jsem mu přinesl napsané. Zároveň mě požádal, abych dočasně pokračoval v jeho práci, což mě dost překvapilo.
Jako potvrzení, že svoji nabídku myslí vážně, jsem dostal brzy na to od něj dopis, ve kterém mi popisuje další detaily svého nálezu, ale zároveň potvrzuje, že z důvodu úrazu se nemůže v současné době už dál třeboňskému nálezu věnovat. Protože ale ví, že by bvlo škoda takový nález jen tak založit, posílá mi oskenované důležité části rukopisu a jiných poznámek a žádá mě, abych se tomu věnoval.
Zde tedy následuje odborná část jeho dopisu, kde mi odpovídá na řadu otázek, které jsem mu předtím přinesl.
Shinen: Pane profesore, mohl by jste nám povědět něco bližšího o objevu, který se vám nedávno podařil?

Prof . Smetana: Před nějakým časem mne jeden můj známý z Jižních Čech požádal, zda bych mu pomohl ohodnotit barokní stolek, který zakoupil v místním starožitnictví. Protože na fotografiích stolek vypadal velmi zajímavě a zachovale, při první příležitosti jsem se k němu vypravil. Stolek jsem zevrubně prohlédl a už na první pohled mě zaujalo to, že vrchní desku tvořila bohatá intarzie orámovaná stříbrným kováním. Ta tam byla zcela jednoznačně přidána později. To sice poněkud snižovalo cenu, ale hned mě napadlo, co tam asi bylo původně.

Další zajímavostí, byl nezvykle silný sokl pod touto vrchní deskou. To bylo velmi podezřelé a tak jsem věnoval pozornost stříbrným ozdobám na rozích. Brzy se mi podařilo objevit dovedně skrytý mechanismus, který otevíral skrytý prostor. V něm jsem nalezl knihu, která se při bližším ohledám ukázala být skvostným prvotiskem Claviculae Salamonis neboli Klíčků Šalamounových, což je, pro neznalé, jeden z nejznámějších grimoárů. který obsahuje řadu návodů na magickou praxi a zaklínadel, pomocí kterých je možná evokace sedmi planetárních démonů. Kniha byla označena ex-libris J. Dee.

Shinen: To ale ještě nebyl konec, že?

Prof . Smetana: Právě naopak. Sama kniha je sběratelsky vysoce ceněna, ale při jejím prolistování jsem v ní objevil řadu vpisků a ještě několik vložených pergamenových listů psaných ručně. Dal jsem rukopisu předběžný název Třeboňský rukopis, podle místa, kde se nacházel onen stolek.
Vzhledem k závažnosti nálezu jsem se rozhodl zajít za starožitníkem, od kterého můj přítel stolek koupil. Dlouho mi odmítal sdělit adresu prodávajícího, až ho nakonec zlomila tučná odměna.

Udaná adresa byla samota zhruba asi 50 km od města. V místě samotném jsem nikoho nenašel, ale v blízké obci, kde jsem se začal poptávat, a tam jsem se dozvěděl, že dotyčný byl samotářský podivín, který už je ovšem dávno po smrti.

Byl jsem tak zklamán, že jsem v ten moment dál nepátral, ale nechal jsem na obecním úřadě adresu, aby se se mnou dědici spojili. Dotyčný měl dvě dcery, které ale obě žijí v zahraničí, kam v druhé polovině šedesátých let emigrovali. Do dnešního dne se nám neohlásily.

Shinen: Při našem setkání v kuloárech záhadologů na veletrhu Esoterika v Praze jste vyslovil několik hypotéz. Mohl byste nám je alespoň ve stručnosti zopakovat?

Prof . Smetana: Ano. Do místa bydliště bývalého majitele - lépe bude neudávat jeho jméno - jsem se pak ještě jednou, o několik dní později, to když mě přešlo prvé zklamání, vrátil. Dozvěděl jsem se, že původní majitel byl za první republiky zaměstnán jako správce na třeboňském zámku, kde jak víme, anglický mág J. Dee nějaký čas žil. Myslím, že je docela opodstatněná má domněnka, že stolek pochází právě z jeho vlastnictví, ježto je známo, že před svým odjezdem do Anglie zde v Čechách zanechal podstatnou část svého majetku. Dokonce je možné i to, že ve stříbrném rámu bylo původně vloženo ono kouzelné zrcadlo o kterém J.Dee píše ve svých denících a pomocí kterého spolu s E. Kellym vyvolávali duchy.
Dee v nich přiznává, že poté co ho Kelly požádal o výměnu manželek, následovala prudká hádka a cesty těch dvou se rozešly. Dee se pak sám pokoušel o vyvolávání duchů, bez média Kellyho, ovšem neúspěšně. V návalu vzteku prý zrcadlo rozbil.

V budoucnosti doufám, že tuto mou teorii podpořilo grafologické porovnání vpisků v knize s rukopisem J. Dee. Stejná analýza porovnání bude provedena i s volně vloženými listy. Pokud se má teorie potvrdí, byla by to skutečná senzace, protože dosud se mělo za to, že z pozůstalosti po J. Dee se u nás nic nezachovalo.

Shinen: Doufám, že o dalších pokrocích v pátrání naše čtenáře budete informovat.

Prof . Smetana: Bohužel můj zdravotní stav se po úrazu značně zhoršil a budu se muset intenzivně léčit, možná i v cizině. Proto bych vás prosil, zda byste nemohl na projektu zatím pracovat sám. Z toho důvodu vám také zasílám skeny nalezených rukopisných listů i s poznámkami. Tajemná zpráva, která je psána v enochiánském písmu, ovšem po přeložení nedává smysl. Sám jsem se kryptografii nikdy nevěnoval, ale kdybyste našel odborníka, možná, že by to stálo za námahu.
________________________________________

Kapitola V.
ROZHOVOR S MUDr. PAŽITEM


Mudr. I.N. Pažit (* 1954) se celoživotně zajímá o různé paranormální jevy a okultismus. V souvislosti s nálezem profesora Smetany jsem ho požádal o rozhovor, protože se kdysi mimo jiné snažil i zmapovat působení J. Dee a E. Kellyho zde v Čechách.
Shinen.
________________________________________

Shinen: Pane doktore, myslíte si, že profesorův nález stolu a věcí uložených v jeho tajné zásuvce je skutečně autentický a pochází z majetku J. Dee?|

MUDr. Pažit: Dosud jsem ze známých příčin neměl možnost prohlédnout si to osobně, ale s profesorem Smetanou se známe dlouhá léta a nemám tedy důvod pochybovat o jeho pravdomluvnosti i závěrech.

Shinen: V čem je tento nález tak zajímavý?

MUDr. Pažit: Především tím, že jde patrně po dlouhé době o zase nějaké věci, které nepochybně patří tomuto anglickému mágovi, nalezené v Čechách.. Překvapivý je ale i nález knihy s vpisky samotného J. Dee. Až dosud se mělo za to, že ve svých denících píše většinou pravdu, ale tato kniha to silně zpochybňuje.

Jak mi totiž prof. Smetana naznačil, je z ní jasné, že jednak pokusy s navázáním kontaktu prováděl J.Dee už dávno i bez Kellyho a také to, že se Dee obával, že to byl nejen anděl Uriel, jak píše ve svých denících, ale i temní démoni.
Již dříve jsem při četbě narazil na to, že mnohdy Dee vědomě skutečnost zamlžoval. Zvláště jeho popisy seancí byly mnohdy velmi podezřelé a dalo se předpokládat, že probíhaly poněkud jinak. Stále to ale byly jen domněnky. Nyní máme v ruce skutečný důkaz. V jistém slova smyslu to také vysvětluje neradostný konec obou mužů.

Shinen: Mohl byste to nějak nezasvěceným čtenářům přiblížit?

MUDr. Pažit: Jistě. Všichni hermetici se zcela jednoznačně shodují v tom, že pokud se člověk při evokaci obrátí na tyto síly s prosbou o pomoc, jde zpočátku vše velmi dobře, ale v tom nejméně vhodném okamžiku se to najednou obrátí. V jejich případě to nejspíš byla zcela zpackaná audience u císaře Rudolfa II. Od té doby to s J. Dee šlo z kopce. Místo výsluní císařské pohostinnosti, musel vzít zavděk v podstatě vyhnanstvím nejprve na Krumlově a později v Třeboni. Nakonec Dee, pyšný rádce královny Alžběty, odjíždí zcela zdrcen zpět do Anglie, kde umírá zapomenut a zcela v chudobě.

Kelly možná tento jeho pád postřehl a včas se od něj odpojil, ale i když se mu několik let dařilo, tak nakonec i jeho dostihl ponurý osud, když byl uvězněn a při prvním útěku si zlomil jednu nohu, která mu musela být amputováno. Při druhém se to opakovalo a Kelly přišel i o druhou.

Shinen: Pane doktore otázku na tělo: vy sám věříte v možnost spojení s bytostmi s nějakého jiného světa - teda nemyslím tím jako odjinud z kosmu, však mi rozumíte, že ano?

MUDr. Pažit: Ve své lékařské praxi jsem měl možnost se setkat s mnoha pacienty, kteří trpěli přeludy, ať již způsobenými nějakou duševní poruchou nebo si je navodili požitím omamných látek. Mimochodem, některé části deníku J. Dee také naznačují, že drogy používali při seancích s Keellym také.
Ale abych se vrátil k tématu. Jsem v jádru velmi skeptický, přesto znám mnoho lidí, kteří se z všedních a bezvýznamných lidiček náhle změní v oslnivé osobnosti tak jako se hvězda náhle změní v novu. Ale stejně jako nova i oni září jen krátký čas a pak jakoby je tato vnitřní síla, která je naplňuje, pozřela. Tyto případy nelze zatím běžným způsobem vysvětlit. Z lékařského hlediska je takový náhlý nárůst inteligenčního koeficientu nemyslitelný.
Také, když sledujeme osudy těchto jedinců, zdá se, jako jim bylo až do jistého okamžiku štěstí nakloněno a uspějí i tam, kde je mizivá šance. To je mimo jakékoliv pravděpodobnostní limity! Z těchto důvodů je třeba se touto možností dále zaobírat a není možné ji zcela odmítnout. Ostatně v minulosti byly již mnohé odvážné teorie potlačovány a dokonce zesměšňovány, a trvalo mnoho let, než je nové poznatky potvrdily. Kdyby tomu tak nebylo, jsem přesvědčen, že věda a poznání světa by dnes bylo mnohem dále. Já osobně tedy takové teorie nezavrhuji a snažím se k nim přistupovat objektivně.

Shinen: Děkuji vám za interview.