Tramvaj č. 3

„Ne, nerušíš, klidně mluv, já jedu tramvají. Tak na cos přišla? Jaký máš pro nás plány na příští tejden?
Počkej, pomalu, já si to musím nějak srovnat: takže v pondělí bazén? Do devíti? Neblázni, to mi doma neprojde… Dobře, zkusím to nějak zařídit. A dál?

Jo, počítám s fitkem v úterý. Počkej, ne, musím odejít dřív. Fakt to nejde, v pět vyzvedávám Maxe. Takže to máme dva dny a co dál? (rozněžní se: já tě láskuju)

Ve středu ne, to nemůžu, přesuň to na čtvrtek. Ve středu přece jedeme s Milanem do Ovy… Ale chci tě vidět, ne že ne. Co to říkáš! …lásko, neblázni. Tak dobře dáme v Marrionetu aspoň kafe. Až budu zpátky v Praze, tak tě prozvoním. (rozněžní se: teda ty mi dáváš:-)

A co bude se čtvrtkem? A kterej film je kratší? Ne, rozhodně zvládnu jen jeden. Ne, sedět v kině dýl, než dvě hodiny fakt nedám. Sorry, ale film jen jeden. Co vybereš je jedno…tak hlavně ten, co chceš vidět nejvíc.

Pátek máš plnej, ne? Tak stihneme aspoň oběd a možná ještě chvilku po něm, ne? Ve čtyři musím s ženou do Ikey.
Cože? Proč se netěšíš? Ale víkend nebude dlouhej, budeme si přece psát…Řekl jsem doma, že musím o víkendu pracovat, tak budu zalezlej v pracovně.… Já tě stejně obdivuju, ty umíš tak fantasticky žít, ty mi prostě zaplníš celej tejden aktivitama… Nezapomínej, že už jsem starší pán (zasměje se vlastní vtipnosti)
Hele, budu vystupovat, tak jsme domluvený. Láskuju tě, papapa. Ne, já tebe! Já víc, papapa!“