SEN

SEN

Anotace: ...aneb hrůzná vidina mé chorobné mysli

Pamatuji si, že se to odehrálo na nějaké odlehé planetě, kde jsem byl k ránu svými přáteli zázračně umlčen, když se o mě pokoušel hysterický záchvat paniky, jejíž hlasitý projev bych jistojistě zaplatil životem. To se ale nestalo, neboť se rozednilo a ve světle se ONY bytosti nezjevují.
Během dne jsme se přesunuli z povrchu do suterénu nějaké vrtné společnosti, kde měli zázemí těžaři, kteří na planetě pracovali a zde jsme si nalezli vhodný úkryt na noc, přesvědčeni o jeho relativním bezpečí. Celý přesun a všemožná opatření nám zabrala celý den. Na jeho sklonku, kdy opět nabýval na síle stín strachu v našich nitrech, se objevili těžaři. Tiše a bez zájmu procházeli kolem nás směrem ke klikatému schodišti po kterém unaveně vystoupali na povrch a zmizeli kamsi do nicoty. Ani my jsme jim nevěnovali větší pozornost, hleděli jsme si svého, abychom se co nejlépe připravili na další noc hrůzy, nejlépe tak, abychom ji celou prospali a unikli tak nepředstavitelnému strachu, kterému dokázali čelit jen ti nejodolnější a to jen po krátký čas.
Já jsem se nejvíc děsil své neurózy, která mě nutí, někdy i několikrát za noc, navštívit toaletu. Aby toho nebylo málo, tak se ještě bojím tmy, i když k tomu nemám sebemenší důvod, takže představa, že bych musel v noci vstát a jít si ulevit, mě děsila ze všeho nejvíc. Odkládal jsem proto svou poslední denní potřebu až do nejpozdějších odpoledních hodin, od oběda jsem už raději nic nepil, abych v noci co nejdéle vydržel, nejlépe až do rozednění. Když už nebylo zbytí, navštívil jsem na chodbě, kousek od našeho úkrytu, jakýsi kumbál těžařů, námi určený za toaletu. Ale u kumbálu nešly pořádně dovřít dveře, takže mě po chvíli opanoval stres z toho jak mi to nejde. Brzy jsem si všiml, že nejsem sám kdo by si potřeboval odskočit, takže se můj stres ještě prohloubil. Blesklo mi hlavou, jestli bych to stihl, dojít si na toaletu nahoru na povrch, kde bych měl určitě mnohem více klidu, ale tuto myšlenku jsem ihned zavrhl. Představa, že se vydám sám daleko od ostatních v čase, kdy už na povrchu viditelně ubývá světla, mě děsila ještě mnohem víc, než kdybych si měl momentálně najít jiný kout. Nakonec jsem se dokázal nějakým zázrakem uvolnit a s úlevou se šel přichystat ke spánku.
Před ulehnutím jsem se ptal svého souseda na lůžku, jestli je možné nějak poznat, že ONY bytosti přicházejí. Prošedivělý muž středních let s rezignovaným pohledem mi odevzdaně odpověděl: "To nepoznáš chlapče, zjevují se nečekaně ve tmě. Tam pátrají po zvucích a projevech života. A když ho naleznou…“ Muž se na chvilku odmlčel a zíral svým prázdným pohledem do nicoty svých myšlenek. Po chvilce tiše pokračoval. „ I zrychlený dech tě může prozradit. Jediná a současně nejúčinější obrana, jakou doposud známe je klidný spánek až do rána. Ale někdy mi přijde, že když se probudíš jako by to ty bestie vycítili a přilákalo je to.. Jakoby děs, který okolo sebe neustále šíří narušoval i klidný a tvrdý spánek. Obzvláště u slabších jedinců" Při těch slovech se mi strachy rozbušilo srdce a nitro sevřela mučivá tíseň. "Řekněte mi, viděl jste je někdy?" Muž se na chvíli odmlčel, jakoby v mysli bojoval s tou trýznivou představou. "Dvakrát, a ten pohled z mysli mi už do nejdelší smrti nevymizí. Jejich vnitřní podstata musí být tak otřesná, že si to ani nedovedeme představit. Prostupuje celou jejich bytostí až na povrch jejich těl a my už vnímáme jen její slabou esenci. Ale i to je pro nás tak děsivé, že se v jejich přítomnosti přestáváme ovládat. Jsou převážně bílí, na některých místech mléčně a uvnitř jejich těl jsou tmavá místa. Nejděsivější na nich je ale jejich pohled, který vychází ze dvou bledých prohlubní, ve kterých září dva temně černé pátravé body na místo očí. Setkání s těmi stvořeními tě změní, už nikdy nebudeš to co dřív, pokud se vůbec dožiješ rána. Překonávají dokonce i naše lidské představy o ďáblech a démonech. Tyhle zrůdy jako by ani nebyly z fyzického světa našeho vesmíru. I Ďáblové byli kdysi anděly, než-li byli svrženi z nebe. Ale TIHLE nemají snad NIC ze stvořeného. Nechci ani domýšlet, co se stane, když se zmocní lidského těla, duše a pohltí je. Je zvláštní, že si vybavuji jen jejich hlavu bez krku, a trup, žádné končetiny. A přes to je jasné, že se velmi efektivně pohybují a přemisťují, za krev tuhnoucího, odporného, jakoby šustivého zvuku. Ale nechme toho, takovéhle úvahy jsou teď to poslední co potřebujeme. Jsi tu nový, tak jsem ti řekl co vím, ale už na to nemysli. Snaž se usnout, to je tvoje jediná šance. A kdyby si se náhodou v noci probudil, snaž se pomalu, ale hluboce dýchat, měj zavřené oči a mysli na něco neutrálního. Musíš znovu usnout. A kdyby se ti chtělo.., pusť to raději do kalhot, věř mi, nebudeš první ani poslední."
Asi by mi toho můj kolega řekl víc, ale nebyl už čas. Všechno ztichlo a lidé zůstali osamoceni se svými temnými myšlenkami, přemýšleje, zda-li se dočkají rána, aby pak podstoupili tohle všechno od znova.
Nevím kolik uběhlo času, jestli jsem zabral, či nikoli, ale náhle jsem se přistihl jak přemýšlím, jestli už náhodou ONY bytosti třeba tuto nehostinou planetu neopustily. Když tu se ozval, kdesi nad námi, zřejmě na povrchu, šílený prosebný křik protkaný hrůzou, bolestí a děsem, který se pomalu vzdaloval a jeho intenzita slábla.
A v tom jsem se probudil. V ložnici panovalo ticho jako v hrobě, dokonce ani z venku nedoléhal pootevřeným oknem do pokoje žádný zvuk, což je u nás na sídlišti, u silnice neobvyklé. Ležel jsem schoulený u zdi, pod sebou zcepenělou ruku a s plným močovým měchýřem. Bál jsem se pohnout, tak jsem jen tiše ležel a byl přesvědčen, že někde tam za mnou, v ložnici za mými zády jistojistě JSOU. Usilovně jsem se snažil zachytit jakýkoli zvuk, buď mé žený, či dcery, které spolu se mnou v ložnici spaly. Pak jsem ale o ně dostal strach, aby se po nějakém jejich hlasitějším projevu neozval ten příšerný zvuk smrti, co jsem zaslech ještě na planetě těsně před tím, než jsem se probudil a moje dvě milované osoby se nestaly hrůznou obětí těch stvoření. Trvalo to ještě notnou chvíli, než jsem sebral odvahu a na posteli se otočil. A po další chvíli racionálního uvažování jsem se konečně zvedl a statečně odešel na toaletu.

Autor lonewolf, 21.11.2020
Přečteno 36x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter