Pustá krajina

Bloudil krajinou mrazivou
Otrhával střípky zmrzlých let
Plahočíc se nocí bezesnou
Hledal svou víru nekonečnou.

Tělo se chvěje, je plné beznaděje
V krajině mrazivé, smutno mu je
V tváři otisk let minulých
V očích zří se strach plynulý
Bloudí temnou nocí, planinou
Betonových staveb, pustou krajinou.

Chytá se hvězd na nebi zářících
Pusto a prach zůstaly mu na plicích
Tělo už zmrzlé je, nepřežije
V betonové jungli dodnes hnije.

Duše přešla tam do hvězdných map.
Toulajíc se vesmírnou galaxií
To tělo už opomíjí.
Hřeje ji myšlenka nekonečna
Nechť je její radost věčná.