mám pocit

mám pocit

 

když jdu z prudkého kopce svých myšlenek

opírám se o klacek

čekám kdy praskne

záleží na tom?

prošel pes

prošel pes

pak i mokro

 

mám pocit, že pod mý oči sbíráš

tmu

smrt si v ní nechává leštit lakýrky na chodníku pro pěší v Nyc

 

pohřbena zaživa a dobrovolně pod kuchyňský stůl

očichává okopaný nohy stolu

hlínu dětského smíchu

když přitiskne čelo

vidí drobné prsty hrát ulepenou melodii

aby se mohly hrabat v kapse tátových vojenských kalhot

odmala kradou drobné na vytouženou zmrzlinu

jsme zase spolu

divadlo dětství s děkovací oponou

stojím za naleštěným zábradlím v Opavě

na volňáska

jsem šťastná?

 

když dětství dožene stáří

a není to v kalendáři

znovu se narodím

v září

budu deklamovat Maryčku Magdonovou

spěchat vodou s papírovým pytlíkem od svačiny a obligátní rybičkou

les je sám

škrábe jako táta když se neholil

vypadnutý suk v kmeni někdy zabolí

promítá vzpomínky

nakonec vyletí ptáček pták

s foťákem přes rameno

řev zpěněného splavu s návnadou

jak zkrotit kokota

Káča nám vyrostla

paci paci pacičky

pejsek podá tlapičky

fena pičku štěňata

 

Návod ke konzumaci básně

otevřete obal

hluboko zmrazená slova vysypejte na pánev s jezevčím sádlem

může být i vaše

přidejte dvacet deka osla

vejce

opéct do zlatova

pak vrátit do továrního nastavení  

 

 

venčíš každý den svého malého vraha srn kolouchů jejich chuť

velkého vraha myšlenek

operní zpěv stromů ve vichřici

operní zpěv stromů s deštěm v hlavní roli

bolíš

vyvrhovací nůž s háčkem na vykolení střev

 

můj zamilovaný mlýnek na kávu měl barvu otřískaného pudinku s pravou vanilkou

když mlel kávu rouhal se

byl z něj pták

zhasínal ocasními péry kahan na mém stole a pořád se smál

měnil slova za olověné kulky co měly strachem stažené půlky

nikdy netrefily

 

můj muž ji celou snědl

ano, má pihy hodně pih a mateřská znaménka

jedno z nich se zvětšilo

kouše mi oči abych neviděla neslyšela

aby mě mohlo minout

 

káva se chvilku tvářila jako pravá vanilka a pak

vyfoukla sametovou pěnu co dosáhla až pod třetí sukni

kalhotkám byla malá

proto kralovala až dodnes

podala svou poslední odřeninu

strhla z ní náplast

bylo tam

jelení mýdlo a ty   dloubal ses v nose

nic se nezměnilo

v podhoubí houbiček klid

celou zimu mám vedlejší úvazek

krčím jim předepsaným způsobem nožky

někdy to bolí

řvu v polích druhý hlas větru

první je stůl a na něm vůl s třinácti apoštoly už bez Ježíše

myší kožíšek ve výprodeji skládky mrtvých věcí

co pod stetoskopem vykazují srdeční činnost

zkus ochutnat jenom tak

bez cukru soli biče chtíče kyselých okurek

mrknutí vosy posypané pudrem

můry okem shůry

laskavým objímajícím rýmem

neexistující lásku