Větve

Od kmenu v prostoru volně plují

větve, zvolna se rozstupují. 

Na sobě mají hrubé listí.

Okolí své pomalu čistí. 

Někde tam ve špici větevných pater

pozvolna usedá "malinký" datel.

V noci tam sova tiše si hodí

Zvláštní druh roste tam jmelí. 

Umí léčit jmelí i datel

Sova má společných několik "přatel"

Okraje listů v suchých bouřích vypráví 

Za tmy tajemné světlo vrhají. 

Za deště potom češou mraky

potichu ševelí, proč nahlas taky

Lesknou se stříbrem měsíční noci

Dubu je Genius loci.

~☆~