Ve vzduchu vášeň, probíjí tmou,
lítání jisker, od nás dvou.
A dech tak horký, i když je mráz,
pohled jak laser, krájí nás.
R1: Já vím, že budeš mou zkázou,
tvůj klín je myšlenkou zrádnou.
Chci snít, než sny k ránu pláchnou,
pojď žít, než nás k ránu zkásnou.
Dávají znát se, signály těl,
o trochu blíže, tenký led.
Hlava se ztrácí, kde asi je?
Zásady dávné, zamítnem´.
R1: Já vím, že budeš mou zkázou...
Polibky žhavé, jak to má být,
účinné pití, volný byt.
Fyzická láska, může se zdát,
nesprávná volba. Možná, snad - možná, snad...
R2: Už vím, že nejsi mou zkázou,
tvůj klín byl myšlenkou spásnou.
Chci snít, než sny k ránu pláchnou,
pojď žít, než nás k ránu zkásnou.