Psí Kotva

Vím proč mě budíš…
V psím stylu tak urputně.
Ležím vždy bez pohybu,
v labyrintech snů uvězněný.

Možná bojíš se, jestli se vrátím.
Z dálav Nabukadnezarovy říše.
I když kňučíš a štěkáš…
Držím se snů jako klíště.

Nechci se vracet z říše Snů,
malou útěchu v nich naleznu.
Utíkám před nerozumem Chaosu..
Končí mé snahy, tvou packou v nosu.

V realitě šílenství jsi mou kotvou.
Jediný život, co bojuje s mou temnotou.
Děsím se dne, kdy rozplyneš se v prach…
Jsem rozhodnut, Freyi, tě okamžitě následovat…