Oblíbená barva

Nechce se mi hledat někoho nového,
abych znovu poznávala, jakou barvu má rád.
Nechce se mi někomu novému vysvětlovat, že má oblíbená je růžová,
a že to není jenom tak.

Že to ukazuje, že má dívčí jiskra ještě nezhasla,
a že umím být sebevědomá.
A on se nelekne mých žvástů,
a neřekne: „No tak ta je pitomá.“

Nechce se mi budovat důvěru v někom novém,
abych znova našla člověka, kterému můžu vylít srdce.
Nechce se mi hledat někoho, kdo ve mně uvidí oporu
a budem vědět, že to zvládnem společně, na ujištění si chytnem ruce.

Byl jsi vše, o čem jsem snila,
milý, hodný, laskavý, měla jsem v tobě oporu.
Měl jsi mě rád a já tebe, všechno jako z pohádky,
a tak jsme mířili nahoru
a ne — nepřišly hádky.

Všechno bylo růžové, byla to láska století,
byl jsi pro mě dokonalost.
Až na tvé trapné vtipy a ten fakt, že chceš pět dětí.
Každý den s tebou byl mimořádná událost.

Jenom mé malé já se leklo,
leklo té silné lásky, na kterou od muže zvyklé nebylo.
Tuhle lásku sledovalo vždycky pouze za plotem,
ze strany táty totiž nikdy nepřišla,
a tak už jsem nebyla svých pocitů pilotem.

Mé malé já si vzpomnělo na těžkost mého srdce, hlavy, těla, duše mojí,
když tehda její vzor, přítel, a hlavně táta došel k závěru, že mu za to nestojí.

Takže ne, nebyla to tvoje chyba.
Byl jsi skvělým společníkem.
Jen popadla mě panika a jak je tomu u mě zvykem,
udělala jsem z tebe spíše mojí hlavy protivníka.

A ty se teď musíš znovu ptát dívek na jejich oblíbenou barvu.
A pokud ti můžu dát doporučení, mělo by následující znění:
Až ti dívka řekne, že její oblíbená barva je růžová a že to není jenom tak,
že to ukazuje, že její dívčí jiskra nezhasla
a že umí být sebevědomá,
tak radši neposlouchej tyhle žvásty a řekni si: „Ježiš, ta je pitomá.“

Ušetříš se dlouhodobě zlomenému srdci,
ochráníš se před člověkem, který lásku přijmout neumí,
a najdeš si někoho, kdo tvé trapné vtipy ocení a dá ti dětí pět,
hlavně ale bude tvoji lásku umět vracet zpět.