Okno za životem

Bylo mi sedmdesát let...
přes okno už koukám na ten svět
a snažím se mu rozumět,
zda kráčí dál a nebo zpět.

To okno je někdy zamrzlé,
však někdy přes ně svítí slunce
a vidím přes ně dál, než sklem,
protože vidím srdcem
a těším se z toho, že ještě jsem.

Jsou rána pustá, bez oken,
kdy člověk všechno vzdává,
jsou rána krásná jako sen,
kdy krásně se nám vstává.

I když má člověk na zádech
těch břemen stále víc a víc,
musí se snažit jíti dál,
posbírat slzy, tišit žal
a životu jít stále vstříc.