NesnaŽít

Stavil se za mnou můj anděl strážný,
zítra že končí, to důchod na něj kýv´.
A nemá komu svou štafetu vrazit,
že mladí nejsou a nejsou to co dřív.

Nalil jsem sklenku: "Dík, bylo bezva,
vědomí, že někdo moje záda kryl.
Ve chvílích, kdy řítil jsem se střemhlav,
životem skoro, skoro jak Karel Kryl."

On že na IT mou složku předá,
co bude potom, to jenom pánbu ví.
Kluci z AI píchnou mi s tím třeba,
pak sbalil křídla a byl v tu ránu pryč.

Tak se sám teď po silnici motám,
chci chytit vítr - ten nikdo nechytí.
Bez očních klapek ďáblu prst podat,
a začít znova, znova zas od píky.

V nouzi, víme, nepřítele poznáš,
kde ho ale najít, veliký je svět.
O to se neboj, rád se dá podat,
do zad ti vrazí nůž a nejlíp hned.

Starý svět končí, nový chce odstát,
toho meziprázdna se nenabažíš.
Ohledně dalších dnů nevnímáš propast,
vždyť Buk měl pravdu, hlavně se nesnažit.

Vždyť Buk měl pravdu, hlavně se nesnažit,
vždyť Buk měl pravdu, hlavně se neposrat,
vždyť Buk měl pravdu, hlavně se NEPOSRAT!