Bílkem ranní oblohy
stoupá kotouč žloutku
Rozklepl jsem žárovku
a střepy vhodil na pánev
Ve slepičárně kaslíků
kontroluju snůšku
V otvoru se bělá
zásilka z Argentiny
zašroubuju jí do objímky
Uvidím na močení
nechám vyjít
žloutek slunce
na bílém nebi
záchodové mísy
Jen jsem zahlédl název a hned se mi rozklepl tvůj vrstevnatý prostor imaginace. Hotovej Švankmajer! V pravdě i ten M. Duchamp povýšil tvar mušle pisoáru na umění a vyhodil výhybku do uměleckého absurdna. Fakt dobrý. Vlastně dobrý, je málo*
29.09.2025 12:17:50 | šerý
Milý Šerý, děkuji, moc, pamatuju se, jak se mi tehdy líbilo zjištění, že záchod je vlastně vajíčko.
29.09.2025 14:08:13 | Kaj
Celý text píše o ránu, které je zmateně a citlivě rozprostřeno, bohatá slova.
29.09.2025 08:49:38 | mkinka