Slova putují do úlu
po mostech hřbetů zeber
překračují černotu řek asfaltu
s plechovými parníčky trubců
Bílá těla vil
se hromadně sprchují
v deštivé koupelně noci
S tisíci zapálených svíček
v oknech očí
se už nemusí bát zatemnění
Včely slov vlétají
ušima vily
usedají na raznice židlí
na stránku hlediště
pro vyslechnutí tónů duše
Tělo světla
zahalila do černých šatů
vstoupila do bělostné vily
oblečené tmou
Kochám se krásou
neschopen dohlédnout
za moře obdarování hudbou
Dovedl bych zapřáhnout okouzlení
napsalo by stádo
dalších chromých zeber
u nichž mé oko nerozezná
pokřivený krok
Tobě by však zlomily vaz
když královna pustí vadné zvíře
na trůnu ji vystřídá
některé z jiných slov
01.03.2026 14:38:07 Jiří I.Zahradník
Je to, jako bys šel večer domů a město ti diktovalo básničku... a ty ji jen poslušně zapisuješ.
Úžasný. :)
12.02.2026 10:15:07 šuměnka
úplně mě to ohromilo!! a taky se kochám :)**
k pruhům vám jistou slabost:
https://www.liter.cz/basne-priroda-307393-cist
13.02.2026 08:39:56 Kaj
Díky, mám ještě dvě. Jedna je tato:
SCHOVANÁ ŽIHADLA
Včely slov
vylétají z úst úlu
aby se vrátily s nektarem poznání
z louky rozhovoru
Včely slov
přinášejí potravu
do šestihranů paměti
Údy slov milostného psaníčka oplodňují
stejně jako bříška prstů
hladícího větru
rozhýbávají gesta větví, stébel, květenství
rozhovor pylu
sex rostlin
V den svatby
trubci nápadů
oplodní matku mysl
usedne na větev
obleče se slovy
Bůh včelař
sklepne roj mozku
do lebky