V sousedství Smrtka zase zbrojí chrastí
bortí se stropy, trámy do pokoje,
přežít se stává každodenní strastí
a štěstí to je vážně vzácný pojem.
Svět nad tím smutně kroutí hlavou,
jak zakročit, když nevěří se slovu,
tam lidské kosti prorůstají travou,
v cinkání klíčů od hřbitovů.
Tam zase vládnou cizí zmatky,
vždyť o prachy jde, jasná věc,
životy synů splácí zatím matky
plán, který spřádá šílenec.
Kdy život znovu se tam vrátí....?
Až zhanobení, dostanou se k slovu
a tyran až se odtud ztratí,
až znovu zavládne tam rozum.
Skvělý rytmus, rýmy, plynulost, to se tady často nevídá. Hodně vydařená báseň.
25.10.2024 16:54:49 | TRlVlUS
Super!
09.02.2024 07:22:58 | Žluťák