Zpěvy nemilosti XXII

Zpěv dvaadvacátý

Z nadoblačných výšin ke mně doléhá zvuk Panovy flétny. Vnímám smutné písně beznadějné lásky k nymfě Syrinx, lásky neopětované, a proto inspirující, lásky nenaplněné, a proto rozněcující vášeň k nymfám smyslného ritu, k nymfám bez zábran, co se oddávají dionýsovským orgiím.

Evropská renezance objevila Pana – potomka bohů Herma či Dia, plod nadpozemské lásky zanícené krásou božské nymfy, zrození satyra lesních hvozdů a horských pramenů, mysteriózního zplozence nebes, co nezná stud a jediným objektem pravé lásky je mu vlastní Já.

Lord Francis Bacon, vědecký empirik a zakladatel anglického materialismu, zmiňuje Pana, který neuzavírá manželství a žení se pouze s vlastní ozvěnou. Tento obhájce spravedlivé války jakožto cvičení posilující zdraví a tělo člověka, ale i tělo státu a království, spatřil lidského ducha v zajetí idolů mysli bránících objektivnímu poznání. Moderní teoretik jurisprudence Carl Schmitt k jeho panickým závěrům dodává: Veškeré snahy požitkářů obrněných ve svém Já končí manželstvím s vlastní ozvěnou.

„Vědění je moc!“ zvolal Bacon. Jakže? Oním věděním má být věda zkoumající materii tohoto světa metodou experimentu, jinými slovy systémem „pokus a omyl“? Je až s podivem, jak materialistická filosofie váží a holýma rukama ohmatává lidské Já, jako by to byl kus blátivé hmoty zvíci lidský mozek. Ono Já, o němž prohlásil Heidegger, že nedokáže autenticky být sama se sebou, a proto co nejhlasitěji volá Já-Já. Jak šupácky zní v tomto kontextu sebezpytný a sebevýchovný imperativ moderních žen: Miluj sama sebe a upřednostňuj své vlastní potřeby. 

V magickém zvuku Panovy flétny zpívám díkůvzdání své prozíravosti, která mě ochránila před nejtěžším zločinem vědy současné: před očkováním proteinovým koktejlem, který lékařská věda nazývá „vakcínou proti onemocnění COVID-19.“

Vskutku, „věda je moc“, a dnes nemá žádnou morální nadřazenost nad jakoukoli ostatní mocí opanující naše životy. Leč propadat panickému strachu z „Panova řevu“ o mýtické virové nákaze nehodlám. Včera, dnes ani kdykoli v budoucnu. Ani žádnou špejli zraňující nosní sliznici si do vlastních nozder vrazit nenechám.

Kardinální otázka: Spáchala současná věda očkováním mRNA vakcín zločin proti lidskosti? Teoretici práva namítnou: Co je to lidskost? Patří k lidskosti například láska? A existuje cosi jako zločin proti lásce? Absurdní představa! Nicméně miliony lidí umírají na následky očkování a odborníci na medicínu nepředloží lidem ani vědecké zdůvodnění celé tragédie. A pokud ano, jsou umlčováni a perzekuováni.

Lékařská obec dnes lidi neléčí, ale podrobuje sanitární diktatuře – a bohužel přímo zabíjí. Neumím si představit tu hrůzu, jakou musejí zakoušet lidé, kteří se nechali zmanipulovat kovidismem a nyní prohlédli a čekají, kdy jim selže srdce, nebo v mladém věku zemřou na infarkt. A těch, kdo hledají pravdu očištěnou od nánosů lží a manipulace navršených oficiálními sdělovacími prostředky, stále přibývá.

Mám obavu, že celá současná věda se z degradace, jaké podlehla během posledních desetiletí, jen tak nevzpamatuje.