Zpěvy nemilosti XXVI

Zpěv šestadvacátý

…A přišel čas skomírání a bezkrevné nekrózy, když zuřící a zraněná mořská obluda Leviatan svým stínem nenávisti ke všemu světlému a sebevědomému zalehla celou Evropu.

Věřte nebo ne – Evropská unie založila Evropský mírový fond, kam převádí finanční prostředky vybrané od členských států, aby jim následně mohla proplácet výdaje na podporu války na Ukrajině. Není snad lepšího osvojení hesla „Válka je mír“ ze slavného románu „1984“ George Orwella.

Na koho mohou účinkovat všechny ty lži a eufemismy současné doby? Jaké individuum na nich staví svůj vlastní světonázor? Pouze jedinec izolovaný od zdrojů pravdy a objektivního poznání, bezprizorní jedinec odkázaný na veřejné sdělovací prostředky vlastněné či organizované jednou nadnárodní sionistickou lobby.

Čtu Glossarium Carla Schmitta a vypůjčím si jeho formulace, byť vsazené do jiného kontextu: Pro izolovaného jedince usilujícího o sebepotvrzení, zejména pro jedince hodícího se do špatné doby, se spontánně relativizuje objektivní moc. Reprodukovaná myšlenka se takového jedince zmocní a od té chvíle se mu zjevuje jako cizí host. A nejenom myšlenka, ale také vlastní moc se mu stále zjevuje pouze jako cizí host.

Moc, analyzovaná coby historický fakt, je vždy také bezmocí, nátlakem, vězením – tak rovněž pozemsky všemocný bude zcela vydělen, bude tedy zcela bezmocný. To je dialektika absolutismu a suverenity. Absolutistický suverén sedí v ledové samotě své všemocnosti blokován předpokojem a šéfy kanceláře. Nakonec vše podlehne zmasovění a přichází ztráta duchovního sluchu a tvořivého jazyka. Za to hluchý získá tykadla a antény k přijímání povelů a eventuálně i k jejich předávání dál.

Podle Schmitta je hlavní smysl politického suveréna jasně rozlišit nepřítele (státu, obce) a vymezit se proti němu. Ztráta suverenity pak znamená podlehnout nepříteli a nazývat ho svým přítelem a ochráncem. To je podstata politiky českých stavů po Bílé hoře a našich novodobých elit vzešlých z demokratických voleb.

Dosazením žen, slabochů z řad LGBT a zdiskreditovaných deviantů do vládních postů dělá našeptávající stínová moc z místních vládců své loutky, které na lžích a eufemismech staví svůj jazyk a výřečnost, čímž se ze zbytků kriticky myslících lidí stávají nepřátelské živly usilující o zničení demokracie – rebelové a dezinformátoři, jež je třeba umlčet a pozavírat.

Zbývající většina ovšem není doutnající masa skrývající své myšlenky a lásku k pravdě pro chvíli, kdy se protrhnou stavidla diktatury. Ne, ne! Ona mlčící většina je pouhé stádo ovcí, jimž nic nedochází a jen slepě čekají, až je ostříhají a dostanou svoji zaslouženou mzdu a sociální dávky, aby se měly za co napást a ohřát.

Typický životní úděl chátry. A pokud snad někdo soudí, že se dokáže nezávisle sám o sebe postarat, jedná se o příslušníka střední třídy, z níž se brzy chátra stane – až se rozptýlí prach z válečné vřavy, do níž nás zrádci sloužící Leviatanovi naženou.