Zpěvy nemilosti XXVIII

Zpěv osmadvacátý

Z propagandistického a dezinformačního portálu „Seznam Zprávy“ na mě vyskočil titulek „Ruský diktátor Vladimír Putin“ doprovázený portrétem, na němž má ruský státník pozoruhodně zasmušilý výraz a na zpupného samovládce diktujícího lidem svou zvůli rozhodně nevypadá. Přitom Rusko se při obhajobě svých zájmů a obraně etnických Rusů za hranicemi země dostalo do válečného konfliktu se Západem – tudíž silného diktátora, jako za válečného stavu ve starověkém Římě, by potřebovalo jako sůl.

Tak agresivního velení ovšem ruský prezident Vladimír Putin zatím schopný není, protože vždy myslí na důsledky, jaké jeho vedení války může přinést ruskému lidu a celému světu. To z vládního stolce naší nevážené české kotliny rozhodně žádný svévolný diktát nezaznívá. Vévodí na něm totiž slabomyslné a korupcí upatlané loutky, které pouze čtou a papouškují diktát kohosi jiného. Jak ponižující vizitka českého národa!

„Každý typ člověka může dostát vlastnímu étosu jedině tehdy, pokud sám vládne; vše ostatní je morální degenerace,“ píše Arnold Gehlen – filosofický antropolog zastávající se člověka coby „nedostatkové bytosti“ ochuzené o instinkty a biologickou výbavu pro bezproblémové přežití, a k tomu ve své intelektuální vynalézavosti „zahlcené podněty“. Člověk se proto musí mnoho naučit a přebírat zkušenosti předků z vlastní kultury a tradice. Navíc musí budovat instituce, které ho budou chránit před přílišným experimentováním. 

Problematičnost Gehlenova tvrzení spočívá v étosu samém. Přesněji v tom, že současní vládci na Západě žádný étos nemají a zřejmě ani neznají. Připomeňme, že étos znamená souhrn ideálních principů, jimiž se řídí odpovědné a etické jednání člověka. Skutečný étos v jednání pochopitelně vyžaduje odpovídající vůli k moci, bez níž zůstává pouhou deklarací nenaplněných zásad a přání. Potud má Gehlen pravdu. Étos bez cílevědomého jednání zůstává prázdnou floskulí. Jak ale jednat, a přitom se nedopouštět fatálních přehmatů a omylů?  

Zastánce socialistické tržní ekonomiky Eduard Heimann tvrdí: „Vzhledem k tomu, že rozum předpokládá jen jednu pravdu a jednu spravedlnost, musí být vrchol racionální společnosti neomylný.“  Z toho pramení jednoduchá teze: „Diktatura vyplývá z rozumu.“ Jinými slovy, jednat podle rozumu znamená uplatňovat diktát vlastní vůle. A tam, kde lidé ztrácí rozum a vlastní kritické myšlení, musí být étos vynucován mocí i silou.

Je tudíž nasnadě, že udržitelná liberálně demokratická společnost je reálně možná pouze v situaci, kdy všichni její členové jednají podle rozumu a mají pevně zažité principy etického jednání. Liberálně demokratická společnost, jak ji známe, však produkuje lidi nevědomé, slaboduché, nevzdělané a v důsledku nesvobodné, lidi bez smyslu pro odpovědnost, bez úcty k tradicím a bez znalosti principů etického jednání – zkrátka lidi bez étosu. 

Případ diktátorství Vladimíra Putina je ukázkou toho, jak ruského státníka vnímají politici bez étosu, jde o diktátorství, které odstrašuje vně a nikoli dovnitř Ruské federace, směrem na Západ a nikoli na Východ naší rozdělené planety.