Návštěvnost
Tahle země není pro šťastný
Tahle země není pro šťastný
Anotace: https://soundcloud.com/claviq/sadness-of-the-world
Ztroskotaná manželství v extrémně mladém věku
hnusné, nasrané, upocené lidi v mhd
nešťastné bytosti potácející se v oceánech smutku a slz
neforemné hadry s hlavou skloněnou
děti odebrané milujícím otcům, děti odebrané milujícím rodinám,
z čehož obě strany budou mít doživotní trauma
Oči, do kterých se podíváš a vidíš hluboko ukrytý smutek
Oči, do kterých se podíváš a vidíš naprosto odkrytý smutek
I když se někdo raduje, přijde mi, jako by to jenom hrál
v tomhle slzavém údolí, kde nás bůh stvořil jen proto
aby se opájel naší láskou, protože sám je taky nešťastný.
Štastní jsou z devadesáti procent jedinci retardovaní
Štastní jsou z devadesáti procent lidé chudí na duchu
ze svého okolí čtyřista přátel znám zhruba TŘI, kteří jsou doopravdy šťastní
a to jen proto, že spadají do předchozích dvou kategorií
Zkrátka tohle nejsou skutky milujícího stvořitele,
ale zvrácený, úchylný machinace někoho, kdo je patologicky závislej na lásce
tak jako my všichni
A z toho není, nebylo a nebude
nikdy cesty ven.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tiskrozhlédni se kolem sebe ještě jednou a uvidíš i pravý opak, budeš-li chtít..
a vůbec.. jak se měří štěstí? co znamená, že je někdo z devadesáti procent šťastný? jak může někdo vědět, že retardovaní či chudí na duchu, jsou šťastnější? jak..?
mimo jiné myslím, že toto je možná něco jako úvaha, poezii (ani ostatní) v tom nevidím..
17.02.2015 19:55:24 | Amelie M.
fascinuje mě jak i dnes, v roce 2015 k tomu všemu na literárním portálu si lidé myslí, že snad se poezie musí rýmovat aby byla poezií či co. Slečno, přečtěte si věci Allena Ginsberga nebo Charlese Bukowského. Pak řekněte že to není poezie a budete sama proti celému světu.
17.02.2015 20:25:39 | Jiří Rýha
nikde neříkám, že se poezie musí rýmovat..
17.02.2015 20:32:42 | Amelie M.
oh, ty žiješ jinde, než já! lidi i svět jsou v poho, to ty jsi nešťastný :-(
17.02.2015 19:48:00 | hledač
ne, minimálně česká republika naprosto není v poho. Vem si, že já pobývám pár kilometrů od TOHO člověka, od TOHO prasete na hradě, co nás "reprezentuje." Pokaždé když si uvědomím, že ho mám ve SVÉM městě, ve SVÉM státě, že někdo jako ON má vypovídat o mně a o mé zemi, udělá se mi nevolno a musím si vzít prášek. Pak si vem, že všichni v mém okolí prožívají neskutečné utrpení a já zrovna tak. Chození na úřad práce, je kapitolou samou pro sebe. Ano, já věřím, že někteří lidé mohou žít diametrálně odlišný život a dokonce se v tomto státě cítit "šťastně," ale takoví lidé mají podle mne buď růžové brýle anebo si prostě odmítají přiznat pravdu. peklo jsou ti druzí, atakdále.
27.06.2015 03:45:05 | Jiří Rýha