mít tak lodičku z kapesníku,
která se po cestě nerozmočí.
umět složit sonet
a nemuset ořezat tužku.
znát každou odbočku cesty
k mojí vlastní vůni,
která mě jednou zase pozná
a zahřeje mojí duši plnou ledu.
pak mi ze soucitu uvaří kávu,
dost silnou na to,
aby mě probudila
z mého nekonečného l'appel du vide.
víc než dobrá
jsme podvědomě přitahováni vůní někoho, něčeho
i partnera si vybíráme podle vůně, vím o tom svý :)
vynechala bych jen ta interpunkční znaménka
03.01.2021 19:14:54 | Philogyny