Strach a zima

Anotace: Zjistila jsem, že člověk od přírody není tvor samotářský. Potřebuje svou smečku, druha. Protože jednou se stane, že se bez druhého neobejde. To procitnutí, že v tu chvíli nikdo druhý není, zabijí víc než smrt.

podzim, dvě lusknutí zpět

slova sestry zanikají ve zvuku a blikotu sanitky

přerušuje pravidelný rytmus mého třesu

v sanitce zůstal sáček

má dýchací maska na cestu

před očima iluze a mžitky

jsem mimo sebe

ležím v posteli

přikrytá prostěradlem, nahá

v rukou hadičky

do zad se vtlačuje obří mísa, kterou mi vrazili

drtí mi obratle

to jediné cítím

nedokážu to nikomu říct

všichni kolem pobíhají, hlučí

nikdy mi takhle nebylo

nikdy jsem nic podobného nezažila

nikdy jsem necítila takový strach

nikdy jsem nebyla tak nezvladatelná

moje tělo není moje

netrpělivě vyčkávají telefonát

zprávu z místa, kam mě přivezli

vzpomínají na vlastní pobyt

já myslím na tebe a sbírám síly

s tím jak mi do žil proudí vitamíny

povzbuzovadla z tvojí tváře

nepřestává kolotoč s otazníky

každý z nich mě uhodí

týravé vysvětlování

já nevím

nevím, kdo mě přivezl

nevím, kdy mě přivezli

nevím, co je za den

nevím, co se stalo

je mi zima

strašlivá zima

těším se domů

těším se na tebe

dodává mi to naději a cítím se líp

den se přehoupl

přelil se týden

utekly dva týdny

nezeptal ses

nezavolal jsi

nezajímal ses

jsi přítel

jen ne můj

Otevřu oči a snažím se žít dál.