Půlnoční světlo

Jen tak ležím,
minuta do půlnoci,
nemůžu spát,
rem fáze
v nedohlednu,
tmy začínám se bát.

Najednou,
skrz žaluzie,
světlo vlétlo k nám,
paprsky přímek,
obklopené stínem
počítám.

Na pár vteřin
jsou součástí
naší ložnice,
obrazce věcí,
nasvícené
z naší ulice.

Černé plátno,
změnilo se
ve světelnou show,
není čeho se bát,
jsem pohlcen
tou krásnou hrou.

S půlnoční sonátou
místního kostela,
však světlo zmizelo,
zas koukám do tmy,
protože to auto,
už prostě projelo.