Anotace: a
Lehnout si do trávy proti tomu všemu nebi
Až tě jímá závrať
(Jsou mraky věčnost?)
Z hlavy ti vyroste bříza nebo dub
Na chvíli rozbít samotu bez O2
Míza už vyteče sama
Kolik je v prstenu stenů?
Hromadím ve skříni nevratný žalmy
Piju
Někdy jemně cinkají
jako pocity
city žal světlo iu iu
jako tvůj popel
mami
Pergola průhledem rozkouskuje zahradu a dům
Oči zůstávají ve vodorovné poloze
opřené o zem
—
potichu počítáš
motouzem
svázané city
I ty, Brute?
souhlas - je to hodně k zamyšlení
jak postupovat labyrintem klíčení, kvákání a zdění :)*
10.05.2025 13:42:21 | šuměnka
šuměnko, maminka se mnou putuje po zahradě, pije na lavičce kávu a tak...jednou táhlo na bouřku, manžel došel do kuchyně a říká mi: nesu mámu, začalo tam pršet, aby ti nezmokla...v takových chvilkách ho miluju... :o)
10.05.2025 15:00:08 | Philogyny1
Mám rád takové vidění (vidiny) světa! Některé slovní významy jsou napěchované paralelně myšlenkou. To je užasné číst a vychutnávat si zároveň. *
10.05.2025 13:17:46 | šerý
Já když si je takhle čtu pozpátku po té dlouhé době, tak mi vždycky nahodí obraz, co se zrovna dělo... Je to vlastně takový životopis, že... :o) děkuji
10.05.2025 14:56:33 | Philogyny1