Zpovědnice

Přijdu si tu jako pták v kleci,
mý srdce v křeči,
kde bolest pramení,
z nedostatku souznění
lidských duší.

I když mě pustíš,
nedokážu letět,
pod tíhou bolesti,
zbytečného neštěstí,
co způsobujeme si.

Žiju jen jednou,
proč bych se ohlížel,
dalším bych nabízel,
co můžu mít sám?

V očích se slzy třpytí tiše,
jsem tvoje zpovědnice,
tajemství na tisíce
zůstává ve mně.