Senoseč

    Ostří kosy stébla trav 
    lehce  a v rytmu podtíná
    ještě vlhké rosou
 až u země, jak má to být 

    Než vysuší ji slunce svit
než projdou cestou pod lesem do školy děti
    velká část louky je posečená

    Strniště na tváři dnes se neholí
    čas na hrnek kávy, krajíc, chleba

    Společnost u stolu mi dělá
    rezavý kocour od sousedů
    Čeká, co spadne mu do tlamy
        
    Nepřišel s prázdnou
    Na prkna podlahy sukatá
    kořist z pole k odivu vystaví
    

    Teď sebou trhla..