sedím na židli a předčítám červenec

sedím na židli a předčítám červenec

 

Nakonec k tobě nenatáhnu ruku
jedeme po okresce zlobíš se a
stejně
budu tě trápit (pít)
jednou mě sebereš divnou zvěř skvrnu pod duší pneumatikypro všechny přejetý ježky lišky zítřky zítřky srny lasičky jeleny kuny
pro psy a kočky vyhozený z aut na asfalt
pro sražený ptáky co všechno vidí
pro to mý počki

A co na to bůh?
Jsme jenom lidi.

Cítím zvuk prasklého talíře umyju ho stejně pečlivě jako kdysi přeleštím utěrkou s růžemi
život
navléknu mu snubní prsten
zaříkání pro steny
až budu odcházet
rozprostře zem
ustele mi
proti tomu všemu znetvořenému světlu

 

Autor Philogyny1, 12.07.2025
Přečteno 103x
Tipy 24
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

***

13.07.2025 12:50:22 | RadoRoh

líbí

děkuju

14.07.2025 22:53:44 | Philogyny1

líbí

všetko má dušu, len pneumatiky sú už bezdušné , ale aj tam je vzDuch ...dech-vzdech.
Duch Svatý je po grécky To Pneumá. A vodiči často jazdia o dušu, ako by bez nej. Raz mi na kole praskla duša rovno pred kostolom... to bol boží poprask.

13.07.2025 02:58:57 | LV

líbí

tak tomu věřím... :o)

14.07.2025 22:53:33 | Philogyny1

líbí

Co na to Bůh? Musel by se rozkrájet! Má toho už moc.

12.07.2025 14:25:22 | šerý

2líbí

Já tuhle vylovila z července roku 2020, byla schovaná. Teď, jak jsou ta vedra, tak vyschly kaluže i lesní potůčky. Všichni se chtějí dostat k vodě a ta je tady přes cestu k řece. Takže tam jsou. Přejetí. Na cestě. Syn mi řekl, že si počítají skóre, řidiči. Manžel je myslivecká stráž, volá mu policie i v noci. . A pak stojí nad srnkou, co má přelámané nohy a vykládá mi o tom, aby se zbavil té tíhy. Musí ji zabít. Už mu říkám, že nechci nic slyšet. Trápím se. Chodila jsem jeden rok shánět krávy z pastvy a dokrmovat odložená telata. Ten jeden den jsem si všimla modrého kastrolku, který byl opuštěný. Chyběl kocourek Mikeš. Paní mi řekla, že ho ubil syn majitele lopatou. Pak jsem dávala pít z láhve telátku, co leželo narozené a opuštěné na pastvě. Vždycky jsem jim dávala do pusy i svůj prst, zabíralo to. Tahalo a najednou mu začalo mléko téct z pusy ven a nebyly oči. Byla to chvilka. Brečela jsem a ptala se Justy, proč. A ona mi řekla, že pánbůh si bere k sobě ty, co má rád. Určitě jsem to už někde psala. Od té doby nechci, aby měl rád i mě. Tak moc. Pomalu se stěhuju. Taky toho mám moc.

12.07.2025 21:39:08 | Philogyny1

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel