Vůně chleba

Vůně chleba 

Škoda, že jsem nepoznala chuť a vůní chleba z dědové pekárny...

Z jeho pekárny zůstaly jen prázdné ošatky, hliníkové lopatky různých velikostí na nabírání mouky, dřevěné kulaté lopatky pod těsto a pod upečené velké koláče.

Válečky na těsto, husí pírka na pomazání okraje od koláčů...

Vlastně ani recept na chleba, který za války zásoboval vesnici, se nenašel.

Dědeček jej měl asi uschovaný v hlavě...

I máma recepty málo používala, když se naučila od dědy péct velké koláče, vše vážila od oka.

Nikdy jsem nechápala, jak přesnou míru měla v rukách...

Pokaždé byly jak od pekaře...

Moje maličkost si už jenom pamatuje, malý obchůdek ve vesnici, netrpělivé zákazníky, dohněda zbarvenou dodávku a vůní ještě horkého chleba, která se nesla dveřmi, když se otevřely...

Ta je nezapomenutelná...