Cyklo výlet

Cyklo výlet 

 

I výlety mají výročí...

 

Před dvaceti lety, náhodné setkání...

 

Tehdy jsme si to šlapali na kole přes Trojanovice po Knížecí cestě směr Pustevny.

 

Vrchol se nám lehce přibližoval, my míjeli turisty a cyklisty, tehdy jsme byli plní elánu dokázat, co všechno je tělo schopné zvládnout.

 

Tento den jsme s manželem přibrali ještě švagra.

Taky jej cyklistika malinko pohltila...

 

Tak kilometr před vrcholem jsme míjeli manželský pár, který tlačil kola.

 

Švagr použil hlášku našeho kamaráda...

...Kolo není na tlačení...

 

Manželský pár se na nás podíval, bylo vidět, že toho mají plné kecky a rozhodují se, jestli se neotočí a zdolání vrcholu nechají na nějaké příště...

 

Jelikož, jsme taky někdy začínali, a začátky byly i u nás těžké, rozhodli jsme se jim ten poslední kilometr zpříjemnit.

 

Popisovali jsme jim, jak probíhal náš první výlet na Pustevny...

Tip jet po Knížecí cestě nám dal kamarád...

My ji s manželem tehdy minuli. Nevím, jak se nám to povedlo.

 

Tahle cesta je nepřehlédnutelná...

 

Podle rady kamaráda, jsme se řídili lanovkou.

Cesta měla být poblíž...

 

Jedinou cestu, co jsme našli, byla cesta pod lanovkou, která vedla prudce do kopce, úzkou pěšinkou, kolem samý strom, keř...

Tehdy jsme oba nadávali.

V protisměru scházeli turisté, ti na nás koukali, kde jsme se tam s koly vzali.

Pořád jsme přemýšleli, jak někdo může říct, že cesta na Pustevny je pohodová...

 

Na Pustevnách jsme vylezli z křoví, jako kdybychom se tam oddávali nějakým radovánkám...

 

Než jsme svoji historku dovyprávěli unaveným cyklistům, byli jsme v cíli.

Tento manželský pár si s námi sedl do stánku na pivo, když jsme chtěli jít útratu zaplatit, zjistili jsme, že ji oni zaplatili za nás...

Přemýšleli jsme, jak jim to vrátit...

Nechali jsme si na sebe telefonní čísla, se slovy příště platíme my...

 

To příště se opravdu stalo...

 

Od té doby, uběhlo dvacet let...

S manžely jsme nejlepší kamarádi.

Jezdíme na kole, chodíme na akce, oslavy, naše děti se s nimi znají...

 

Teď nám volali, jestli nechceme jet zavzpomínat, když už máme takové krásné výročí na Pustevny...

 

Takže dnes, hurá do sedla...

Dvacet let, je dvacet let ježdění.

Už to zvládáme na jedničku, malinko se stydíme za motorek...

                 Už jsme si všichni prošli zdravotními problémy,   

                tak snad na nás druzí cyklisté nebudou zlí...